KOMENTÁŘ | V předchozím článku jsem zveřejnil odpovědi krajského úřadu, které přiblížily důvody pro jeho rozhodnutí o zastavení řízení o registraci významného krajinného prvku (VKP) na Fantově louce v Příbrami. Nyní přináším komentář k celé záležitosti.
Již rozhodnutí úřadu (konkrétně Odboru životního prostředí a zemědělství), jakkoli je po formální stránce správné, působilo samo o sobě poněkud překvapivě. Zastavovat řízení kvůli tvrzenému „odpadlému důvodu“ je celkem výjimečný postup.
Aktuální odpovědi (vysvětlení) značně formalistický postup spíše potvrdily, než vyvrátily. A spolu s tím také bez obalu ukázaly zásadní nedostatky a paradoxy v argumentaci krajského úřadu.
Předesílám, že cílem tohoto komentáře není zkoumat, zda si příroda na Fantově louce zaslouží lepší ochranu než dnes, či nikoli.
Jde o to, že každé správní rozhodnutí, tím spíše v neprospěch původního návrhu, by mělo být solidně a „neprůstřelně“ odůvodněno. To se zde nestalo.
Úřad si zde naopak dle mého názoru při argumentaci místy počínal spíše jako chytrá horákyně.
Jako příklad toho, jak může vypadat kvalitní odůvodnění zrušujícího rozhodnutí, lze uvést třeba nedávné rozhodnutí ve věci obchvatu okolo Nové Hospody.
A nyní již ke konkrétním nedostatkům a absurditám v rozhodnutí a v odpovědích krajského úřadu.
„Řízení vedl MěÚ Dobříš“
Jako jeden ze tří důvodů zastavení řízení (spíše než jeho vrácení k dalšímu řízení) krajský úřad zmínil „specifický fakt, že řízení vedl MÚ Dobříš, nikoli příslušný orgán ochrany přírody MÚ Příbram“.
Zde nelze než připomenout, že to byl právě krajský úřad (dokonce totožný odbor a úředník jako v případě nynějšího rozhodnutí), kdo v roce 2024 věc Městskému úřadu Příbram kvůli podjatosti odňal.
A následně krajský úřad záležitost přidělil – pozor, překvapení – Městskému úřadu Dobříš.
Pokud by správní orgány slepě spoléhaly na tuto logiku, nemohlo by zřejmě uspět ani žádné budoucí řízení o VKP.
Lze totiž sotva předpokládat, že by se riziko podjatosti (jeden z developerů tehdy argumentoval medializací a angažovaností komunálních politiků) od doby tehdejší námitky do současnosti významně snížilo.
Věc by tak mohla i příště skončit u jiného úřadu – a krajský úřad by pak opět ve finále mohl „vítězoslavně“ prohlásit, že řízení se zastavuje, protože nerozhodoval MěÚ Příbram.
Kraj zde svým způsobem vymyslel dokonalé perpetuum mobile, jak nikdy nerozhodnout pro, nebo proti VKP.
Také se vám, vážení čtenáři, dere na mysl „Hlava XXII“?
Jistě, formálně bylo „nějaké“ rozhodnutí vygenerováno.
Ale cílem libovolného správního řízení přece není „mít rozhodnutí pro rozhodnutí“.
Ochrana přírody, nebo územní plánování?
Kraj v rozhodnutí i v odpovědích opakovaně hovoří o územním plánování. Možná nejvýrazněji je jeho postoj vyjádřen v této reakci:
„Krajský úřad i MÚ Dobříš nemůže v této situaci nahradit postup Města Příbram a jeho orgánů, zejména, co se týče výkonu záležitostí v jeho samostatné působnosti a územního plánování.“
Toto konstatování je obecně pravdivé. V kontextu řízení o VKP však připomíná spíše mlžení.
Je to možná největší záhada v počínání kraje.
Proč by měly kroky města Příbram v oblasti územního plánování suplovat činnost odborného orgánu v oblasti ochrany přírody?
Příroda na Fantově louce přece je, nebo není, hodna ochrany bez ohledu na to, kde zastupitelé „nakreslí“ čáru v mapě.
A jsou to právě odborné orgány, kdo by se měl dle mého názoru primárně zabývat tím, zda jsou podmínky ochrany splněny.
Nikoli se z této odpovědnosti snažit vyvléci s tím, že by vlastně měl rozhodnout někdo jiný.
Nemluvě o tomto: Jakou odbornost mají zastupitelé (libovolní, nejen příbramští) v oblasti životního prostředí?
Ochrana přírody a územní plánování jsou dva různé, odlišné nástroje.
Jak jsem již psal v úvodu svých otázek pro kraj: „Garantem ochrany jsou odborné orgány státní správy působící v oblasti životního prostředí. Oproti tomu podoba územního plánu je otázka politická, názorová, odhlasovaná zastupiteli.“
Adekvátní vysvětlení toho, proč se krajský odbor životního prostředí tak úporně odvolává na územní plánování, ze strany krajského úřadu nezaznělo.
Pokud by kraj úvahy o územním plánování zcela vynechal, působilo by jeho rozhodnutí o něco srozumitelněji.
Kdyby úřad pouze řekl: „Podklady nejsou dostatečné, vracím věc k doplnění,“ bylo by to zcela legitimní.
Jestliže by řekl: „Není důvod přírodu chránit, není cenná,“ bylo by konkrétní přezkoumatelné tvrzení.
Ovšem takto se nelze ubránit dojmu, že o ochraně přírody krajský odbor rozhodovat nikoli nemůže – nýbrž nechce.
Jako kdyby dával správní orgán tak trochu najevo, že nemá zájem věc zkoumat – ať si tu přírodu vyřeší zastupitelé v Příbrami.
Údajně odpadl důvod řízení
Kraj v rozhodnutí o zastavení řízení o registraci VKP odkázal na ust. § 66 odst. 2 správního řádu.
Toto ustanovení odkazuje (v části relevantní pro popisované rozhodnutí) na situaci, kdy „v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod“.
Krajský úřad následně k odpadlému důvodu uvedl následující:
„Odpadlý důvod“ je pojmem ze správního řádu, který je obecným předpisem pro výkon státní správy a je nutné pod tento důvod podřadit i některé případy a situace, které vyplývají z postupu podle zvláštního právního předpisu, kdy v některých specifických případech se jeho použití nemusí jevit jako příhodné. V zásadě jde o to, že Krajský úřad nepovažuje podklady pro řízení o registraci VKP a postup správního orgánu před zahájením řízení za dostatečné.
Toto vysvětlení je z několika důvodů překvapivé.
Předně, pod odpadlý důvod lze podřadit pouze odpadlý důvod.
Jedním ze základních principů právního státu je, že úřad (veřejná moc) smí činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje.
Úřad tak například nemůže na odpadlý důvod „roubovat“ jiné případy či situace. Třeba neúplné podklady.
Omezený prostor v tomto směru ostatně úřad sám tak trochu připouští slovy „se [použití pojmu] nemusí jevit jako příhodné“.
Stávající podklady možná byly pro účely registrace VKP na Fantově louce nedostatečné – ale po celou dobu existovaly. Neodpadly, nezanikly.
Nedostatečnost (dokonce i absence) určitých podkladů se ve správním řízení zpravidla řeší buď výzvou k doplnění podkladů, nebo zadáním znaleckého posudku.
Typickým příkladem je třeba stavební řízení, kdy stavebník často nejprve požádá o povolení a teprve následně doplňuje projektovou dokumentaci nebo předkládá stanoviska dotčených orgánů.
Dále, odpadlým důvodem nemůže být ani to, že postup správního orgánu před zahájením řízení případně byl nedostatečný.
Ať už správní úřad v době před zahájením řízení postupoval (či nepostupoval) jakkoli, není to součástí vlastního řízení.
Proto jsem přesvědčen o tom, že z logiky věci nemůže postup předcházející zahájení samotného řízení představovat změnu stavu během řízení (viz „v řízení odpadl důvod“).
Test proporcionality
Další otazník se týká testu proporcionality.
Krajský odbor označil návrh za neprojednatelný a podklady k řízení za nedostatečné.
Zároveň v odůvodnění konstatuje: „Ve spojení s uvedenými prvky testu proporcionality pak úvahy odvolacího správního orgánu nutně vedou k závěru, že nejmírnějším prostředkem pro dosažení sledovaného cíle jsou nástroje územního plánování ve spojení s nástroji druhové ochrany.“
Nereaguji nyní na samotný citovaný závěr.
Jde o toto: Jestliže byly podklady nedostatečné, na základě jakých skutečností potom odbor v takové situaci mohl provést odpovídající test proporcionality?
Pokud nebylo z podkladů dostatečně patrné (nebo nebylo dostatečně přesně stanoveno), co a kde se má chránit, nebylo ani možno poměřovat tuto „nejasně určenou“ ochranu přírody s vlastnickými právy.
Není zřejmé, jak mohl odbor v uvedené situaci objektivně vyhodnotit „kolizi“ práva na příznivé životní prostředí a vlastnického práva.
Úřad k této nejasnosti odpověděl následovně:
„Test proporcionality je nutné vnímat v obecné rovině, tyto úvahy správního orgánu musí předcházet jakémukoliv zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a samozřejmě správní orgán pracuje s podklady, které má k dispozici.“
Vést úvahy před samotných zásahem do práv, to je samo o sobě naprosto v pořádku.
Ale k závěru o nedostatcích návrhu nebyl test proporcionality nijak zapotřebí.
Na druhou stranu, pokud podklady v řízení ve skutečnosti umožňovaly objektivní vyhodnocení výše zmíněné „kolize“ – a tedy i vyhodnocení stavu přírody v příslušné lokalitě – není zcela patrné, proč se stejnou logikou odbor nerozhodl kladně, či záporně i ve věci samé.
Nebo ještě jinak: Pokud byly podklady natolik dostatečné, že obsahovaly „aspoň nějaké“ skutečnosti použitelné pro test proporcionality, mohly dle mého názoru zároveň být podklady shledány i natolik dostatečnými, aby krajský úřad vrátil věc k novému projednání podřízenému orgánu. (S tím, že by následně došlo k doplnění podkladů.)
Krajský úřad v minulosti registraci VKP doporučil, nyní radí jinak
V prosinci 2022 se krajský úřad vyjádřil spíše negativně k návrhu na vyhlášení maloplošného zvláště chráněného území na Fantově louce.
V tomto vyjádření se mj. uvádí: „Krajský úřad má za to, že v tomto případě je vhodným typem ochrany registrace významného krajinného prvku, který zajišťuje dostatečnou úroveň ochrany území včetně jejího doplnění institutem druhové ochrany […].“
Oproti tehdejšímu vyjádření nyní odbor v rozhodnutí o VKP naznačil, že vhodnější než registrace VKP by byla úprava územního plánu.
Tento obrat je do určité míry nečekaný.
Není příliš zřejmé, proč úřad řešení v podobě změny územního plánu nedoporučil ve svém vyjádření již před třemi lety.
A to i s přihlédnutím k tomu, že platí princip legitimního očekávání a základní zásada správního řízení, dle které správní orgán „postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje“.
Vztaženo na konkrétní situaci: Pokud by krajský úřad býval oficiálně doporučil úpravu územního plánu již v minulosti, přinejmenším by se předešlo zhruba dvouletému řízení o registraci VKP a především by se o to dříve mohlo hledat jiné řešení.
Krajský úřad tuto situaci okomentoval v odpovědích pro Bublifuk následovně:
„Vyjádření Krajského úřadu u z roku 2022 bylo učiněno za situace, kdy neměl k dispozici veškeré podklady, které byly součástí tohoto řízení. Krajský úřad tímto procesním rozhodnutím neuzavírá možnost registrace významného krajinného prvku v budoucnu.“
Co si o rozhodnutí a odpovědích krajského úřadu myslíte? Napište do komentářů.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
