KOMENTÁŘ | V Milíně se 11. listopadu 2025 konala beseda k tématu větrných elektráren. Jejich výstavbu na Příbramsku v katastrech obcí Višňová, Milín, Pečice, Kozárovice a dalších zvažují společnosti ČEZ a PRE. V tomto komentáři přináším základní postřehy k besedě i několik obecnějších poznámek k obnovitelným zdrojům energie.
Předesílám, že smyslem tohoto komentáře není do detailu shrnout veškeré prezentované informace či názory publika. Spíše chci poukázat na některé podstatnější momenty.
A také předestřít určité obecně platné otázky k tématu VTE, zejména procedurálního a ekonomického charakteru; o některých aspektech se při besedě příliš nemluvilo.
Úvodní část besedy patřila především třem prezentujícím. Těmi byli M. Abel (AMO klima a Výzkumný ústav pro krajinu, který spadá pod Ministerstvo životního prostředí), E. Sequens z Ministerstva životního prostředí a O. Sedláček z Přírodovědecké fakulty UK. Ti shrnuli celkovou i lokální situaci. (Text pokračuje pod mapkou)
Fotografie mapy prezentované během besedy v Milíně: Červené tečky značí zvažované umístění větrných elektráren. Některé záměry se nacházejí na hranici katastrálních území. Jsou s tím obeznámeni obyvatelé sousedících obcí?
Abel kromě jiného poukazoval na to, že potřeba větrných elektráren (VTE) je dána národní strategií a odklonem od uhelných elektráren. Uvedl, že v případě VTE se čtyřmi a více turbínami je zapotřebí posouzení vlivů na životní prostředí (EIA; k tomuto tvrzení se ještě vrátím). Nastínil legislativní novinku, tzv. akcelerační oblasti.
Sequens zmínil finanční kompenzace (nově určené zákonem) pro obce při výstavbě VTE. Stručně také popsal navrhované řešení pro region Milínska. List vrtule VTE by se měl v případě některých stožárů nacházet v úvrati (nejvyšším bodě) až 250 m vysoko.
Sedláček uvedl, že se besedy účastní jako občan, a poukazoval na občanskou angažovanost. Doplnil, že vhodným postupem v dané situaci by byla součinnost většího počtu sousedících obcí.
Zatímco u Abela a Sequense jsem měl určitý dojem, že situaci komentují spíše řečí čísel a paragrafů, u Sedláčka jsem vnímal, že na věc nahlíží optikou ochrany přírody.
Prezentace E. Sequense
Prezentace Š. Červeného
Cena nemovitostí? Studie s nečekaným překvapením
Po úvodních prezentacích, které trvaly zhruba 45 minut, následovala přibližně dvouhodinová diskuse s občany.
Budoucnost VTE na Příbramsku bude do značné míry záviset právě na místních obyvatelích a na jejich preferencích a na případném koordinovaném postupu jednotlivých dotčených obcí.
Debata se až na pár ostřejších okamžiků nesla v kultivovaném duchu. Určitou nevýhodou bylo, že někteří dotazující kromě konkrétní otázky přidávali i vlastní myšlenky, což ubíralo čas na další dotazy.
Diskutující občané často vyjadřovali obavy z negativních dopadů, zejména co se týká hluku. Detailní rozbor by vydal na samostatný článek; okrajově zde zmíním pouze jeden bod.
Část polemiky se týkala (nepříznivého) vlivu VTE na cenu nemovitostí. Sequens naznačil, že tento vliv není jednoznačně prokázán. V této souvislosti odkázal na studii Vysoké školy báňské a Ústavu geoniky AV ČR.
Na tuto poznámku navázal zhruba po hodině jeden z diskutujících občanů. Ten se Sequense zeptal, zda ví, kdo tuto studii zadával.
Jak se vzápětí ukázalo, zadavatelem byla Komora obnovitelných zdrojů energie a Česká společnost pro větrnou energii.
Dle Sequensova následného vyjádření se ovšem nezdálo, že by tuto okolnost vnímal jako problém.
V této souvislosti mohu poukázat na můj „oblíbený“ příklad, byť v mnohem zásadnější věci. Jednalo se o soudní řízení ve věci trestního stíhání v souvislosti se zřícením konstrukce mostu ve Studénce (2008); viz obrázek níže.
Soud tehdy konstatoval, adresně směrem ke dvěma posudkům, že „jednotliví znalci spatřují příčinu pádu mostu […] zcela v opačných prvcích podle toho, kým byli přizváni.“ (Text pokračuje pod obrázkem)
Jaká je jistota, že předmětná studie ohledně cen nemovitostí, kterou si objednali propagátoři VTE, zaujatá není?
A proč tuto okolnost Sequens nezmínil hned v okamžiku, kdy o studii sám jako první hovořil?
Důvěryhodnost tímto byla poněkud oslabena.
Odborníci, aktivisté
Když už je řeč o prolínajících se zájmech, lze uvést také to, že Sequens je mj. sekretářem Platformy proti hlubinnému úložišti. (Tuto okolnost Sequens nezmínil, na rozdíl od svého působení ve spolku Calla.)
Cílem této Platformy je „prosadit změnu v přístupu státu k nakládání s vyhořelým jaderným palivem a dalšími radioaktivními odpady“.
To je samo o sobě v pořádku.
Jen pak nemusí být někdy zcela zřejmé, do jaké míry vychází Sequensova obhajoba VTE z toho, že v případě VTE nejde o jadernou energetiku, a do jaké míry z toho, že se jedná o řešení, které je vhodné či ideální samo o sobě.
Určitá nejasnost podobného druhu se týká i Abela.
Ten během svého úvodního představení nezmínil, že v minulosti působil ve vedení spolku Klimatická žaloba.
Tento spolek před několika lety podal na stát, resp. na ministerstva tzv. „klimatickou žalobu“. S odkazem na to, že vláda dostatečně nereaguje na změnu klimatu. (Tuto žalobu nedávno zamítl Ústavní soud.)
Nechť spolky klidně žaloby podávají, v tom problém není.
Hlavní potíž je jinde. Vystupoval Abel, vzhledem k popsaným okolnostem, při besedě nestranně a ryze odborně, bez (třebas nevědomého) „nadržování“ obnovitelným zdrojům?
Ať je to, jak je to, dlouhodobí čtenáři mého webu vědí, že za jednu z hlavních hodnot ve veřejném prostoru považuji transparentnost.
Tu bych očekával i v případě prezentujících, pokud má určitá část jejich profesního či spolkového působení přímou spojitost s řešeným tématem.
Ještě jedna drobná poznámka: Na konkrétní otázku, zda by si nechal „větrníky“ líbit u svého bydliště, zareagoval napřímo pouze Sequens (v kladném duchu, při splnění limitů). Abel na dotaz odpovědět odmítl, s tím, že na besedě je kvůli diskusi o odborných tématech, nikoli kvůli sdělování svých osobních názorů.
Jak je to s EIA
Opravím jednu nepřesnost, kterou na besedě prezentoval Abel.
Ten mj. uvedl, že v případě VTE se čtyřmi a více stožáry probíhá podrobné hodnocení dopadů na životní prostředí (tzv. „EIA“).
Ve skutečnosti dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí probíhá povinně nižší stupeň, tedy zjišťovací řízení (viz příloha č. 1, položka č. 7 k uvedenému zákonu).
Až po tomto zjišťovacím řízení teprve může (ale nemusí) následovat proces posuzování vlivů (EIA).
Zároveň ani toto „slabší“ zjišťovací řízení neprobíhá vždy. Zákon stanoví pro zahájení zjišťovacího řízení následující podmínky (postačí splnění alespoň jedné z nich):
Větrné elektrárny s výškou stožáru od 50 m
(a) umístěné v lokalitách soustavy Natura 2000 nebo ve zvláště chráněných územích a jejich ochranných pásmech,
(b) umístěné v místě, které je k nejbližšímu chráněnému venkovnímu prostoru staveb podle jiného právního předpisu blíže než 1 km od stožáru větrné elektrárny,
(c) umístěné v místě, které je od jiné stávající nebo připravované větrné elektrárny blíže než 3 km od stožáru větrné elektrárny, nebo
(d) umístěné v počtu 4 a vyšším.
To z opačného úhlu pohledu znamená, že např. v případě VTE se třemi stožáry umístěné mimo chráněné území, 1001 metrů od obydlí a 3001 metrů od jiné VTE nebude zjišťovací řízení probíhat. Záležitost se bude řešit v režimu jednotného environmentálního stanoviska.
Akcelerační oblasti
Obdobně se jeví, že EIA nebude automaticky povinná ani v případě tvorby tzv. akceleračních oblastí. Tento termín byl při besedě často zmiňován. Akcelerační oblasti mají celý povolovací proces (na rozdíl od stávajících zvyklostí) dále usnadnit a zrychlit.
Podrobnosti jsou uvedeny např. v tomto komentáři M. Abela. Odkazovaný text obsahuje také přehledný souhrn rozdílů mezi jednotlivými procesy. Doporučuji čtenářům (zejména těm v dotčených oblastech), aby se s komentářem a souhrnem blíže seznámili.
Akcelerační oblasti zjednodušují proces výstavby VTE. Kromě jiného se má dle dostupných informací snížit minimální přípustná vzdálenost od obcí na 500 m (při splnění hygienických limitů).
V souvislosti s akceleračními oblastmi lze také poznamenat, že se omezují možnosti občanů se bránit.
(Toto je spíše obecná poznámka; VTE na Milínsku jsou v současnosti plánovány nezávisle na těchto oblastech. Situace se samozřejmě může do budoucna změnit.)
Příklad: V případě VTE mimo akcelerační oblast lze podat odvolání proti rozhodnutí a žalobu proti rozhodnutí lze podat do 2 měsíců. Oproti tomu v případě VTE v již schválené akcelerační oblasti nelze podat odvolání proti rozhodnutí a žalobu proti rozhodnutí lze podat do 1 měsíce.
Projektová dokumentace
Během besedy zaznělo, že projektovou dokumentaci k záměru předkládá investor, který také odpovídá za splnění příslušných norem a požadavků.
V této souvislosti mohu poukázat na záměr vybudování spalovny odpadu (ZEVO) v Příbrami.
Zjišťovací řízení a navazující posuzování vlivů probíhá u tohoto záměru (odkaz na web CENIA) již zhruba dva a půl roku. V dokumentaci jsou dosud nejasnosti a nedostatky.
Tím neříkám, že by tomu mělo být stejně i v případě té či oné VTE. Spíše to vnímám jako obecný důvod k obezřetnosti.
Jiná otázka je, že na VTE se posuzování vlivů (EIA) nemusí za určitých okolností vůbec vztahovat; viz dvě předchozí kapitoly v tomto komentáři.
Peníze pro obce
Z provozu VTE má, na základě letos schváleného zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, plynout obcím 50 Kč za každou vyrobenou MWh elektřiny.
(Tento poplatek může obec dle zákona snížit až na nulu; na druhou stranu si také může individuálně vyjednat ty či ony kompenzace nad zákonný rámec.)
V důvodové zprávě k novele se k tomuto poplatku uvádí:
V této části se navrhuje doplnit do zákona o podporovaných zdrojích energie novou úpravu poplatku za výrobu elektřiny ve výrobně elektřiny využívající energii větru (VTE), výnos z nějž bude náležet obcím, na jejichž území budou VTE umisťovány, a to nejen v akceleračních oblastech, ale i mimo ně. Úprava má přispívat k plnění národních cílů v oblasti rozvoje OZE a do jisté míry i představovat motivační prvek pro obce.
Doplním, že příslušný návrh zmíněného zákona byl ve Sněmovně přijat ve zrychleném režimu již po prvním čtení. Nedošlo tedy na projednání v odborných výborech.
Moje poznámky a otazníky
I. Zmínil jsem poplatky z provozu VTE pro obce. Budou tyto poplatky hradit provozovatelé VTE ze svého vlastního zisku? Nebo tento náklad přenesou na spotřebitele?
II. Během prezentací zaznělo, že účinnost VTE (z hlediska vytížení během roku, nikoli z hlediska převodu větru na energii) činí zhruba 20 %.
Ovšem dimenzování rozvodné sítě je nutno cílit na maximální přenos, tedy na 100% výkon za velmi větrného dne. Kilometry dlouhé kabely a dráty nelze každý den stěhovat podle toho, kde zrovna fouká.
(Podobná situace panuje i u fotovoltaických elektráren. Na opačném konci rozvodné sítě se to pak týká posilování infrastruktury kvůli rozvoji elektromobility.)
Z čeho je financována výstavba takto naddimenzované části rozvodné sítě, která bude zhruba čtyři pětiny doby své existence „ležet ladem“? Hradí ji výrobce nebo distributor energie ze svého zisku, nebo tento náklad přenáší v ceně elektřiny či distribuce na spotřebitele?
III. V souvislosti s poplatkem pro obce se hovoří o motivačním prvku pro obce (viz citace výše).
Pokud je příslušné řešení či opatření kvalitní a bezproblémové, proč je zapotřebí k němu motivovat? (Naopak pokud případně existují určitá negativa, neměl by o nich stát adresně, otevřeně a uceleně informovat?)
IV. Ve vyúčtováních za elektřinu se nachází položka na úhradu energie z obnovitelných zdrojů. Např. ČEZ vysvětluje tuto položku takto:
Stát garantuje výkupní cenu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, což investorům umožňuje financovat výstavbu a provoz elektráren, které využívají právě obnovitelné zdroje energie. Výkupní cena elektřiny z těchto elektráren je obvykle vyšší než cena elektřiny z klasických elektráren. Rozdíl mezi těmito cenami je hrazen z poplatku za PoZE, který je součástí ceny elektřiny a který platí všichni odběratelé.
Zjednodušeně řečeno tak občané elektřinu z obnovitelných zdrojů dotují, čímž přispívají na stavbu (například) VTE.
Při besedě Abel uvedl, že zdroje s nejnižšími emisemi produkují nejlevnější elektřinu. To je možná pravda; jen mi přijde, že čeští občané si tuto nízkou cenu z druhé strany do určité míry platí prostřednictvím POZE.
Nebylo by v jistém ohledu jednodušší a čitelnější platit za „obnovitelnou elektřinu“ tržní cenu a zároveň neplatit POZE?
Předesílám, že nemám nic proti obnovitelným zdrojům jako takovým, ani nevzpomínám se slzou v oku na uhelné elektrárny. Pouze se domnívám, že informace k této problematice by mohly být podávány komplexně. (Tím nemířím na prezentující, ale spíše obecně na úlohu státu při objasňování jeho zákonů.)
V. Při besedě bylo nastíněno, že výhledově má roční spotřeba elektrické energie v Česku vzrůst ze zhruba 65.000 GWh (2025) na zhruba 85.000 GWh (2040).
Přišlo mi to trochu překvapivé, vzhledem k tomu, že se průběžně zavádějí energeticky úsporná opatření, česká ekonomika se od „montovny“ posouvá ke službám a přirozená změna počtu obyvatel v ČR je již šestým rokem v řadě záporná.
Dohledal jsem si tedy dokumenty ČEPS o zdrojové přiměřenosti.
V nejnovějším dostupném souboru za rok 2023 se mj. uvádí:
Z analýzy jednotlivých složek spotřeby vyplývá, že v případě základní tuzemské netto spotřeby (TNS) se stejně jako v předchozím vydání MAF CZ 2022 očekává spíše stagnace. Hlavními faktory růstu jsou tepelná čerpadla a elektromobily, jejichž spotřeba ve sledovaném horizontu narůstá. V roce 2030 se předpokládá spotřeba elektřiny v ČR, včetně vlivů jako je elektromobilita, tepelná čerpadla a vlastní spotřeba prosumerů [výrobce i spotřebitel; sdílení elektrické energie – pozn. autora], na úrovni 70 TWh. Do roku 2040 se očekává postupný nárůst na 81 TWh.
Zaujalo mě, že snahou o přechod k „čisté“ mobilitě a vyšším využíváním tepelných čerpadel se výrazně zvýší nutnost dodávek elektrické energie.
Dle konzervativní predikce ČEPS má být vývoj následující (v GWh):
položka / rok 2025 / rok 2040
základní čistá spotřeba / 54,8 / 62,9
elektromobily / 0,2 / 6,6
tepelná čerpadla / 2,5 / 5,5
Zatímco tedy „běžná spotřeba“ má do roku 2040 vzrůst o 8,1 GWh (cca 15 %), vlivem elektromobilů a tepelných čerpadel se spotřeba zvýší o dalších 9,4 GWh (v součtu dvou daných kategorií cca 350 %).
Může působit poněkud překvapivě, že výroba elektřiny poroste, alespoň papírově, (také) kvůli ochraně životního prostředí.
Čímž se dostávám k závěrečnému zamyšlení, spíše filozofickému (nesouvisí s tím či oním zdrojem elektřiny).
Je vhodné a strategické zvyšovat na celostátní úrovni závislost na elektrické energii? Neměly by se zdroje spíše diverzifikovat?
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
