KOMENTÁŘ | V Milíně se 9. prosince 2025 konala druhá beseda k tématu větrných elektráren (VTE). Jejich výstavbu na Příbramsku v katastrech obcí Višňová, Milín, Pečice, Kozárovice a dalších zvažují společnosti ČEZ a PRE. Podobně jako v případě první besedy přináším i tentokrát několik postřehů. V článku je také k dispozici analýza od AK Zahumenský k tématu akceleračních zón.
Určitý rozdíl oproti předchozí besedě byl v tom, že nebylo zřejmé, kdo druhou besedu vlastně pořádá. A tato informace nezazněla ani v jejím průběhu. (Večerem částečně provázely dvě moderátorky, ty se ovšem nepředstavily.)
Po mírně opožděném začátku hovořil zhruba 40 minut pan J. Čížek (spolek Realistická energetika a ekologie). Jeho průřez nástrahami energetiky byl informačně zajímavý, ale také dlouhý.
Dále vystoupili K. Ondrušová, Z. Šampalík a poslanec L. Vondráček (Svobodní). Dle pořadatelů byli osloveni také zástupci ministerstva životního prostředí a Komory obnovitelných zdrojů energie, ti účast z časových důvodů odmítli.
Z Vondráčkova komentáře mj. vyplynulo, že možná dojde k úpravě (zpřísnění) podmínek týkajících se akceleračních zón. (Ty v současnosti zjednodušují povolování výstavby VTE.)
Asi po hodině a půl se ke slovu dostali přítomní občané. (Účast veřejnosti byla o něco menší než při první besedě.)
Oproti první besedě bohužel tato byla místy vyostřenější. V rámci debaty kromě jiných diskutujících vystoupil, zcela věcně a kultivovaně, zástupce Hnutí Duha.
Ten kromě jiného uvedl: „Mají větrné elektrárny negativní vliv na životní prostředí? Samozřejmě ano. Jakákoliv výroba elektřiny, jakékoliv energie, má negativní vliv na životní prostředí.“
Na jeho příspěvek ovšem poněkud nepatřičně reagovala paní Ondrušová a zejména jedna paní z publika, která v rámci svého proslovu uvedla, že ji nezajímá, co chce dotyčný říct. Tyto chvíle byly až nedůstojné.
Existovala příležitost dozvědět se, jaké je vhodné řešení v oblasti energetiky z pohledu ekologických organizací, případně jaké existují protiargumenty k obavám řady přítomných. Tato příležitost ovšem byla zbytečně promarněna.
Pokud chci s někým vést dialog – což osobně považuji za podstatu besed – těžko toho dosáhnu překřikováním.
Určitým překvapením také byla obhajoba uhelných dolů ze strany některých přítomných. Ano, tyto doly již existují a jejich případné zatopení bude nevratné.
Ovšem během besedy se zdálo, jako kdyby někteří obhájci tohoto zdroje energie přehlíželi, že vydolované uhlí se následně musí někde spalovat. A (právě) toto spalování má na životní prostředí významný negativní dopad. Například elektrárna Počerady vypustila v roce 2023 do prostředí kromě jiného zhruba 300 kg rtuti.
Aby nedošlo k mýlce: Neobhajuji VTE. A uhelné elektrárny s námi podle mého názoru tak či tak asi ještě nějakou dobu budou, neboť náhradní (nové) zdroje, včetně jaderné energie, nepřibývají dostatečně rychle.
Na druhou stranu, kdyby měl vedle Milína nebo Kozárovic vyrůst nový Prunéřov, byli by sousedé smířlivější, protože to nejsou větrné turbíny? Dovedu si představit, že nikoli. A zcela právem.
V rámci nově dostupných dokumentů odkazuji na právní posouzení akceleračních zón od V. Zahumenské a D. Zahumenského. (Ti se první ani druhé besedy neúčastnili; materiál byl zveřejněn na webu obce Milín.)
Pro úplnost k milínským besedám také odkazuji na sdělení obce Milín: Postoj obce k besedám o větrných elektrárnách a celé problematice.
Závěrem dodávám, že do předchozího článku o první besedě v Milíně jsem doplnil prezentace z této první besedy (v době psaní tehdejšího článku nebyly veřejně k dispozici).
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
