Kauza městských zakázek: Nic netušící město? Ne tak docela

V minulém textu jsme si shrnuli, jak to bylo s referencemi při příbramských zadávacích řízeních na zakázky Zateplení MŠ Jungmannova, Parkoviště Hvězdička a Komunitní dům seniorů. Dnes se podíváme na dění, již tehdy značně mediálně probírané, kolem výběrového řízení na Nízkoprahové denní centrum na Rynečku (2016). A také se zamyslíme nad tím, zda mohlo město Příbram mít už na základě historických zkušeností (nikoli až od letošního podzimu) důvod k větší obezřetnosti při ověřování referencí. 

Aktualizace jaro 2021: Město Příbram aktuálně vydalo několik optimistických tiskových zpráv o tom, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil, že postup města byl v souladu se zákonem. Jenže podstatou problému popisovaného v této sérii článků o zakázkách nebylo, zda došlo ze strany zadavatele (města) k porušení zákona. Reference předkládané uvedenou firmou samozřejmě byly z formálního hlediska v souladu s požadavky zadávací dokumentace (jinak by příslušný uchazeč nebyl vybrán). Potíž je v tom, že tyto formálně správné reference byly zkreslené a nepravdivé, jak se může čtenář přesvědčit sám z níže předkládaných důkazů. A že město mělo nejméně od roku 2016 důvod k obezřetnému postupu při prověřování referencí. Přesto se až do roku 2020 nic nezměnilo.

Zadávací řízení na zakázku „Nízkoprahové denní centrum a noclehárna“ bylo vyhlášeno 7. září a ukončeno 26. září 2016. Přihlásili se tři uchazeči – firmy Warex, Staler a ZRUP Příbram. Nejnižší cenu nabídla firma Staler (7.590.799 Kč bez DPH), následoval ZRUP (7.673.000) a Warex (8.618.562).

Požadavkem na technickou kvalifikaci u této zakázky byly tři stavební práce zahrnující dodání modulového kontejnerového systému, v celkové hodnotě aspoň 5 mil. Kč. Firma Staler v nabídce deklarovala ve věci dodání kontejnerových modulů součinnost se subdodavatelem, firmou Algeco. Jde o nadnárodní koncern s pobočkami po celé Evropě. Kontejnerové moduly vyrábí, v tomto ohledu problém nebyl.

Problém je ovšem ve skutečnosti, že dle vyjádření příslušného pracovníka firmy Algeco k žádnému potvrzení spolupráce ze strany této firmy nedošlo. Algeco naopak firmě Staler opakovaně sdělilo, že moduly nemohou dodat. Důvodem byly nestandardní rozměry poptávaných modulů. Jak mohla firma Staler čestně prohlásit, že splňuje technickou kvalifikaci, pokud neměla sjednáno dodání modulů?

30. září jednala hodnotící komise (z protokolu vyplývá, že z hlediska referencí posuzovala pouze předložení čestných prohlášení). 10. října vybrala Rada města jako zhotovitele firmu Staler. A pak se situace trochu zašmodrchala. Staler začal shánět nového subdodavatele. Mj. oslovil 18. října druhého účastníka v pořadí, společnost ZRUP (viz následující odkaz). Důvěryhodný zdroj obeznámený se situací sdělil Bublifuku, že na základě pochybností o referencích se uvažovalo o vyloučení firmy Staler ze zadávacího řízení.

Společnost ZRUP podala v rámci zadávacího řízení námitky proti rozhodnutí o výběru. Namítala podezření na nesplnění technické kvalifikace ze strany firmy Staler a dále poukazovala na skutečnost, že tato firma nezveřejňuje v obchodním rejstříku účetní závěrky. Tyto námitky shledalo město nedůvodnými.

Zde je nutno doplnit, že zákon u daného typu zadávacího řízení umožňoval v rámci nabídek předložit čestné prohlášení, s tím, že konkrétní reference musely být povinně k dispozici až před podpisem smlouvy.

Dne 28. 10. 2016 byla zrušena subdodavatelská nabídka pro firmu Staler. Obsahem sdělení bylo, že z důvodu „nejasnosti realizace termínu veřejné zakázky“ není subdodavatel schopen „garantovat dodání kontejnerových modulů“. Opět platí, že o tomto zrušení není firmě Algeco dle zjištění Bublifuku nic známo; ostatně jak už jsme uvedli, spolupráce dle vyjádření firmy Algeco v první řadě ani nebyla touto firmou potvrzena.

Firma Staler následně dne 31. 10. 2016 uzavřela subdodavatelskou smlouvu s firmou Fagus (taktéž dodavatel kontejnerových modulů) a doložila odpovídající reference. Na konci listopadu 2016 pak byla podepsána smlouva o dílo mezi Stalerem a městem.

Mediální obrázky

V roce 2016 se ve veřejném a mediálním prostoru poprvé výrazněji rozkmitaly struny pochybností ohledně postupu firmy Staler. Z doby zadávacího řízení na Nízkoprahové denní centrum rovněž pochází jediné mediální vystoupení firmy Staler, konkrétně rozhovor s p. Roušalem (komentář poskytl též Petr Větrovský, tehdejší zastupitel za ČSSD). Článek, na který p. Roušal reagoval, je zde.

Ve stejné době také na pochybnosti a spekulace kolem firmy Staler reagovalo dvěma texty (tiskovou zprávou a dopisem) město Příbram. Cituji asi nejdůležitější pasáž (týkající se zakázek této firmy):

nemohou být absolutně žádné pochybnosti o poctivosti těchto výběrových řízení…

Město Příbram tedy v říjnu 2016 vyvracelo jakékoli pochybnosti. Jak jsme si ale ukázali v předchozím článku, již před říjnem 2016 předložila firma Staler zkreslené reference u tří městských zadávacích řízení. (Ze tří zadávacích řízení s hodnotou plnění nad 1 milion korun, v nichž do té doby uspěla.)

Na jakém základě tedy město sdělovalo občanům, že není důvod k pochybnostem? Tvrzení o dokonalé poctivosti zcela neodpovídalo faktickému stavu věcí, který mohl být městu při mírně větší důslednosti znám. Nejde o to, že by si snad město úmyslně vymýšlelo a tvrdilo opak toho, co ví. Jde o to, že pokud tehdy město zjevně neznalo všechny okolnosti, vyjádření mělo být dle mého názoru méně striktní, což by zlepšilo jeho důvěryhodnost.

V únoru 2017 se situací kolem Nízkoprahového denního centra zabývalo také příbramské zastupitelstvo. Za zmínku stojí, že ze strany Odboru práva a veřejných zakázek tehdy nebyly zastupitelům poskytnuty informace o tom, jaké reference firma Staler předložila, s odvoláním na údajnou neveřejnost těchto údajů. Zákon přitom zveřejnění informací o referencích vítězného účastníka nezapovídá (ostatně Bublifuk je letos bez problémů získal).

Kontrola jako projev obezřetnosti

Když už je řeč o pochybnostech, ještě se krátce posunu v čase, k zakázce na rekonstrukci hlediště Divadla A. Dvořáka (2019). I tehdy měla firma Staler problémy s referencemi; uvedla jako kulturní památku stavbu, která kulturní památkou nebyla, a původně byla vyloučena. Nakonec bylo celé zadávací řízení zrušeno a po několika měsících bylo vyhlášeno výběrové řízení nové (projektovaný rozsah prací se nijak nezměnil). V něm uspěl jiný uchazeč, firma Invessales. (Drobnou zajímavostí je, že tato firma v tomto druhém výběrovém řízení nabídla o zhruba 650.000 Kč nižší cenu než v prvním výběrovém řízení, kterého se rovněž účastnila.)

Již na základě některých dřívějších zadávacích řízení tak podle mě existovaly do budoucna důvody k obezřetnosti. Ano, zákon o zadávání veřejných zakázek (ani dříve platný zákon o veřejných zakázkách) neukládá zadavateli povinnost reference ověřovat. Netvrdím zde, že tou či onou mírou (ne)kontroly město zanedbalo nějaké ustanovení zákona o zakázkách.

Ovšem činnost města a zodpovědné rozhodování o veřejných prostředcích se neřídí jen zákonem o zakázkách, nýbrž i dalšími zákony (např. zákonem o obcích, o úřednících a o finanční kontrole), které poukazují na péči řádného hospodáře a na další postupy. A důslednost či obezřetnost při těchto postupech by dle mého názoru měla být úměrná finanční nákladnosti či významu záležitosti, o níž se rozhoduje. Nedává příliš smyslu, jestliže město u zakázek za miliony požaduje splnění určitých kritérií (což je samozřejmě správné), pokud je následně neověří.

Dejme tomu, že město v určitém výchozím bodě automaticky předpokládalo, že je v předkládaných materiálech (ať už kterékoli vítězné firmy) vždy vše v pořádku. Jak ale vyplývá z výše a dříve uvedeného, tento předpoklad byl s postupem času oslaben. Domnívám se, že takový vývoj mohl být dostatečným impulsem k vyšší ostražitosti.

Moje poslední dnešní otázka tedy zní: Samo město již dříve evidovalo problémy a pochybnosti kolem referencí příslušné firmy. Proč už v minulosti, ve světle těchto zkušeností, nepřistoupilo město k důslednější kontrole budoucích podkladů u předpokládaných vítězů zadávacích řízení? I kdyby tato větší důslednost nastala až po zjištěních u zakázky na rekonstrukci hlediště divadla, bývaly tak mohly být včas odhaleny nesrovnalosti v podkladech u některých následných zakázek.

(Argument pracností kontroly referencí dle mého názoru neobstojí; ověřující telefonát či e-mail je otázka pár minut a zakázek, u nichž předpokládaný vítěz dokládá reference, nejsou v Příbrami stovky ročně. Zároveň taková kontrola ani nevede ke zbytečným průtahům v zadávacím řízení, neboť stejně ze zákona běží dvoutýdenní lhůta, kdy lze podávat námitky proti oznámenému výsledku daného řízení.)

Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk

Zajímají vás komentáře a analýzy k dění v Příbrami? Označte stránku Bublifuku na Facebooku „To se mi líbí“ a neunikne vám žádný nový text.
Náhledový obrázek: pixabay.com

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.