Tento článek přímo navazuje na článek předchozí. Proto doporučuji si nejdříve přečíst ten, pokud jste tak zatím neučinili.
Dalším faktem, který vyšel v souvislosti s městskými zakázkami v uplynulém roce najevo, je to, že nejpozději v srpnu 2016 bylo město poprvé upozorněno na možné nesrovnalosti v působení firmy Staler.
Navzdory tomu zjevně nebyla učiněna žádná opatření k důslednější kontrole referenčních materiálů příslušné firmy. Naopak jsme byli o pár měsíců později svědky pochvalné tiskové zprávy o tom, jak v prostředí zakázek vše bezchybně funguje: „Občané už nemusí mít ani ty nejmenší obavy z toho, že by zakázky mohly být přidělovány dle osobních zájmů kohokoliv z vedení města.“
Doplňuji, že výše uvedený podnět byl odeslán krátce předtím, než proběhlo zadávací řízení na výstavbu Nízkoprahového denního centra. U této zakázky měla firma Staler možná nejvíce namále (podrobnosti najdete v tomto článku). Původně totiž čestným prohlášením deklarovala splnění technické kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, ovšem ten součinnost dle svého vyjádření vůbec nepotvrdil. Ve věci také figurovaly námitky konkurenta.
V návaznosti na informace zmíněné v předchozím článku lze ještě okrajově zmínit, že dříve zmíněná úřednice z Odboru práva a veřejných zakázek (OPVZ) na jednu stranu uváděla neexistenci poradenských smluv (včetně poradenství poskytovaného budoucím jednatelem firmy Staler), na které jsem se před časem dotazoval.
Zároveň ovšem v minulosti opakovaně potvrzovala správnost faktur, které se týkaly právě této poradenské činnosti (a které splňovaly kritéria mé žádosti o informace; pod odkazem naleznete pět namátkových faktur z let 2012 až 2015).
V obecné rovině dovedu pochopit, pokud si libovolný úředník nevybaví, zda a jaká spolupráce byla fakturována před pěti lety. Na druhou stranu se v tomto případě jednalo o celou řadu faktur (v letech 2012 až 2015 prakticky každý měsíc) a úřednice a dodavatel konzultačních služeb se dobře znali.
V každém případě je zřejmé, že o „neexistující dokumenty“ (jak uvádí výše odkazované rozhodnutí o mé žádosti o informace) se v daném případě nejednalo. (Pro doplnění uvádím, že souhrnný seznam všech faktur všech dodavatelů z let 2010 až 2015 je dlouhodobě k dispozici na webu města, v rámci poskytnutých informací.)
Mimochodem, víte, co se stalo, když zmíněná konzultační činnost bez náhrady skončila? Nestalo se vůbec nic. Zakázky byly následně bez problémů vypisovány i bez této externí spolupráce.
Nevyhazovaly se tedy předtím měsíčně desetitisíce korun z okna?
Externí spolupráce
Dalším kamínkem do mozaiky zjištění za poslední rok je skutečnost, že zatímco OPVZ v minulosti „potřeboval“ externí technické poradenství k zakázkám (o tom jsme psali v předchozím článku), již zmíněná Radka Š. v roce 2017 souběžně s úřední funkcí naopak externě pracovala pro advokátní kancelář Holá, Janík, Samek.
Tato informace vyplývá z Centrálního registru oznámení. Sám o sobě je vedlejší pracovní poměr úředníka zcela v pořádku. Ale v situaci, kdy úřednice z OPVZ pracovala ze všech příbramských advokátních kanceláří zrovna pro tu, která zároveň poskytuje právní služby městskému úřadu (a to právě i v oblasti zakázek), už to působí poněkud krkolomně.
V této souvislosti se nabízí otázka: Pokud je úředník natolik fundovaný, aby spolupracoval s advokátní kanceláří, je zapotřebí, aby odbor, na kterém působí, zároveň potřeboval externí poradenství ve věci zakázek? (Případně poradenství právě daného rozsahu?) Nemohlo se stát, že Odbor práva a veřejných zakázek mohl do určité míry působit jako spojovací článek mezi úřadem a různými spřízněnými subjekty?
Poznamenávám, že mě nijak netěší, na jaký „propletenec“ jsem narazil. Rovněž je pro mě nepodstatné, zda ve věci figuruje jmenovitě osoba X, nebo osoba Y. Pouze se domnívám, že veřejnost má právo vědět, co se na pozadí také odehrávalo.
Nechť si čtenáři udělají na základě předložených informací sami obrázek o tom, nakolik jsou popisované skutečnosti „neškodné“, nebo mohou poukazovat na určité problémy příbramské veřejné správy.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
