Město Příbram a obec Dubno podaly v květnu 2025 námitky proti rozhodnutí pražského magistrátu ve věci rozhodnutí o umístění stavby I. části silničního obchvatu města Příbram. Tato část má vést mezi lokalitami Brod a Nová Hospoda. Ministerstvo dopravy vydalo 16. prosince 2025 rozhodnutí, kterým věc vrací magistrátu k dalšímu řízení. Přinášíme podrobnosti.
Řízení v prvním stupni vedl Magistrát hl. m. Prahy. Krajský úřad Středočeského kraje, který by se věcí standardně zabýval, byl z projednávání vyloučen kvůli riziku podjatosti (příbuzenský vztah k účastníkům řízení).
Magistrát vydal rozhodnutí na konci dubna 2025. Na základě námitek Příbrami a Dubna se odvoláním zabývalo ministerstvo dopravy.
To nyní věc vrací k dalšímu řízení magistrátu. Ovšem odvolacím námitkám samospráv dalo ministerstvo zapravdu jen v omezené míře a samy o sobě by možná tyto námitky ke zrušení původního rozhodnutí nevedly.
Hlavním nedostatkem byla zjištění vyplývající z přezkumu z úřední povinnosti. Tato zjištění se týkala jednak chybějících stanovisek v oblasti životního prostředí, jednak rozporuplností spočívající v tom, že magistrát uložil náhradní výsadbu, ale nezabýval se (předcházejícím) kácením.
Ministerstvo také poukázalo na to (v souladu s námitkou obce Dubno), že magistrát chybně převzal jen dvě z celkových devatenácti podmínek dle vodoprávního souhlasu.
Na základě rozhodnutí ministerstva se nyní bude věcí znovu zabývat magistrát. Ten kromě jiného zřejmě bude muset vyřešit některá neaktuální či chybějící stanoviska.
Doprovodné dokumenty
- Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (4/2025)
- Odvolání města Příbram (5/2025)
- Odvolání obce Dubno (5/2025)
- Rozhodnutí ministerstva dopravy o odvolání (12/2025)
- Informační leták ŘSD k 1. etapě (12/2025)
- Koordinační výkres k 1. etapě (severní větev, 11/2023)
- Koordinační výkres k 1. etapě (jižní větev, 11/2023)
Vypořádání konkrétních námitek města Příbram
Město Příbram podalo ve věci odvolání podepsané starostou města.
Konkrétně namítalo, že v projektu chybí kruhová křižovatka Evropská – Žižkova – Polní. S tím, že „vybudování okružní křižovatky je i požadavkem Policie ČR a je uvedeno v územním plánu města Příbram i v územním plánu sousední obce Dubno“.
Město apelovalo na to, že kruhovou křižovatku je kvůli funkčnosti a bezpečnosti „nezbytné zrealizovat již v rámci zbudování samotné stavby I/18 Příbram – Jihovýchodní obchvat – 1. část, nikoliv až jako dodatečné řešení“.
Ministerstvo na to reagovalo následovně: „Není ani ve všech souvislostech pravda, že „vybudování okružní křižovatky je i požadavkem Policie ČR“. Krajské ředitelství policie […] souhlasilo se záměrem obchvatu, který zahrnuje průsečnou křižovatku. […] Stanovisko hovoří o dočasné průsečné křižovatce se silnicí I/18H, čímž neříká, že průsečná křižovatka je nežádoucí z hlediska bezpečnosti a plynulosti dopravy.“
Podstatnější ale je, že ministerstvo dále uvádí, že by bylo vhodnější, pokud by se magistrát v dalším řízení pokusil obě stavby provázat konkrétně stanovenou podmínkou.
Ministerstvo se taktéž pozastavilo nad poznámkou města Příbram, že příslušná okružní křižovatka je řešena v územním plánu města:
„Ministerstvo dále shledalo jako nedůvodnou námitku města, že v Územním plánu Příbram […] je křižovatka uvedena jako okružní. Toto tvrzení není pravdivé. Diskutované místo s křižovatkou se nachází mimo území (správní obvod) města Příbram, už na území obce Dubno. ÚP Příbram řeší a mohl řešit pouze a jen koncepci rozvoje území, koncepci veřejné infrastruktury atd. pro své území.“
Zároveň ministerstvo odkázalo, pro účely dalšího řízení, na požadavek obce Dubno na vznik okružní křižovatky; tento požadavek je uveden v územním plánu obce.
Další námitka města Příbram se týkala toho, že chybí „dořešení napojení stávající komunikace ulice Polní na kruhový objezd, úprava ulice Polní pro autobusovou dopravu s možností točny na konci ulice“.
K tomu ministerstvo mj. uvedlo: „Fakt, že Polní ulice nebude nově průjezdná od Žižkovy ulice, ale „jen“ z ulice Ke Kocábě, nevede k rozporu s těmito požadavky, neboť přímo ke všem domům nadále povede veřejně přístupná pozemní komunikace – ulice Polní. Požadavkem není, aby veřejně přístupná pozemní komunikace nebyla slepá. Slepé
ulice běžně existují a jen tento fakt sám o sobě neznamená nic závadného.“
A dále: „Ministerstvo neshledalo důvodnou ani námitku potřeby otáčení autobusů v Polní ulici na obratišti („točně“). V důsledku záměru obchvatu odpadne důvod, aby tudy jezdily autobusy, protože stávající zastávka Příbram Nová Hospoda, Polní pozbude smysl (kvůli budoucí neprůjezdnosti Polní ulice ve směru na Bytíz) a zastávka se přesune o něco dále za navržené těleso silnice I/18.“
Poslední námitka města Příbram (a také jedna z námitek obce Dubno) se týkala vhodného propojení pro pěší a cyklisty mezi Příbramí a Dubnem.
Tou se ministerstvo zabývalo asi nejzevrubněji. Kromě jiného v určitém smyslu vytklo Dubnu následující: „Obec Dubno se tedy dle názoru ministerstva fakticky spíše „snaží dohnat“ v územním řízení jako realizačním nástroji územního plánování to, co mělo a mohlo být řešeno v koncepčním nástroji územního plánování při pořizování ÚP Dubno.“
Ministerstvo v rozhodnutí porovnává dvě možné trasy.
Současně ministerstvo uvádí: „Záměr obchvatu je veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury nadmístního významu, u níž se ministerstvo domnívá, že mírné prodloužení cesty mezi Dubnem a Příbramí pro většinu obyvatel obce Dubno není dostatečně intenzivní negativní zásah.“
A dále: „Realizovatelnost této druhé varianty ovšem ještě neznamená, že pokud ŘSD navrhlo záměr, který využívá první variantu, je záměr obchvatu nepřípustný. Byť to může znít tvrdě, podmínkou přípustnosti záměru obchvatu skutečně není upřednostnit preferenci obcí, ale nevyvolat odříznutí obce Dubno od Příbrami. Obce jsou účastníky řízení a mají právo být vyslyšeny a na vypořádání svých námitek. Obce mají v základu pravdu v tom, že prostupnost pro pěší a cyklisty musí být zachována. Potud s nimi ministerstvo souhlasilo.“
Ministerstvo rovněž dodalo: „Není případný ilustrativní argument města Příbram, že stejně tak se nemůže vlastník plánované budovy vyhnout řešení jejího napojení na okolní pozemní komunikace s odkazem na jiné stavební opatření. Tento příklad totiž není svými okolnostmi přiléhavý. Podstatou nynějšího sporu přeci není, že by záměr obchvatu od sebe obě obce naprosto odřízl.“
Ministerstvo také poznamenalo: „Ministerstvo souhlasí s názorem odvolatelů, že magistrát mohl námitky vypořádat podstatně lépe a přesvědčivěji. Magistrát se v podstatě omezil na konstatování, že požadované propojení je možné, ale že není oprávněn rozšířit obsah žádosti o jiný stavební objekt.
Je sice pravda, že stavební úřady nemohou do dokumentace doplnit („naprojektovat“) další stavební objekt, ovšem pokud by takový stavební objekt měl být správně obsažen a zahrnut v dokumentaci, byl by to důvod pro výzvu k odstranění nedostatků žádosti či k zamítnutí žádosti. Což je jiná otázka, než „zaklínání“ se dispoziční zásadou, která se projevuje tím, že stavební úřady nemohou projektovat.“
Komentář
Závěrem tohoto článku chci poukázat na ukázkový přístup ministerstva dopravy, resp. příslušného úředníka.
Za dobu své publicistické činnosti jsem viděl mnoho správních rozhodnutí. V tomto konkrétním případě je patrné, že úředník se snažil věc posoudit poctivě, důsledně a „ze všech stran“.
Nikoli tak, aby uspěl ten či onen subjekt (a podle toho by úřad případně rozvíjel konkrétní úvahy). Ale tak, aby ve výsledném rozhodnutí a zejména v odůvodnění byly zevrubně zohledněny všechny střetávající se zájmy.
Takový přístup bohužel nebývá ve správních řízeních vždy zvykem. Namátkou lze zmínit letošní kuriózní rozhodnutí MěÚ Dobříš o významném krajinném prvku na Fantově louce (nyní probíhá odvolací řízení), kdy úředník kromě jiného komentoval povahu sousedního pozemku, na kterém vůbec nebyl.
Vyzdvihnout lze i zmínku ministerstva o tom, že stavební úřady mohou (mají) požadovat doplnění dokumentace, pokud je určitý prvek nutný. Nikoli pouze (zjednodušeně řečeno) kontrolovat počet razítek.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
