Situace kolem slučování příbramských gymnázií, za jejíž rozbor získal Příbramský bublifuk Novinářskou cenu za regionální žurnalistiku, byla informačně bohatá. Zároveň ale patřila ještě k celkem „neškodným“ záležitostem. Na rozdíl od čistě politického rozhodnutí o gymnáziích se totiž aktéři některých jiných článků pohybovali na hraně pravidel. V aktuálním článku v krátkosti shrnuji, jakým dalším tématům se Příbramský bublifuk věnuje. A ohlížím se za jedním milým komentářem.
Na podzim 2020 jsem obšírně informoval o tom, jak si jedna stavební firma přikrášlovala reference. Díky tomu získala v minulosti řadu městských stavebních zakázek za desítky milionů korun. Město Příbram následně v souvislosti s některými zakázkami podalo trestní oznámení. Jak se ovšem později ukázalo, ani poté radnice při posuzování podkladů nebyla zcela důsledná.
Od léta 2021 se průběžně věnuji tématu demolice domů a budoucí výstavby na Václavském náměstí a v Mariánském údolí v Příbrami. Rovněž zde se vyskytla řada nesrovnalostí – stavební úřad například v řízení opominul osobu s věcným břemenem v jednom z bouraných domů, nebo stavebník (současný radní, dříve starosta města) prováděl související přeložku zděné stoky v rozporu se stavební povolením. Kromě toho stavebník opakovaně předkládá veřejnosti zavádějící informace.
Jinou kapitolou je situace na Fantově louce, kde se kříží zájmy občanů (sousedů lokality) a města se zájmy některých developerů. Přičemž někteří developeři jsou zároveň přímo nebo nepřímo zastoupeni v Radě města. U Fantovy louky se navíc výrazně projevil jiný prvek, a to snaha městského úřadu omezit zveřejňování informací.
Další hlavní oblastí mého zájmu a publikační činnosti je transparentnost městského úřadu a dostupnost informací. Mimo jiné si již rok a půl „dopisuji“ s městským úřadem (včetně soudního řízení, v nichž jsem uspěl) kvůli poskytnutí kopie podnětu k ÚOHS a trestního oznámení (které město podalo právě ve věci výše zmíněných nesrovnalostí u zakázek). Nejnověji vyhověl nadřízený orgán mému (již třetímu) odvolání, když mimo jiné konstatoval, že město Příbram uvedlo v aktuálním zamítavém rozhodnutí nepravdivé tvrzení.
Krok do budoucnosti
Krátce poté, co jsem převzal Novinářskou cenu, nastal ještě jiný mimořádný moment. Závěrem tak s pokorou dávám prostor komentáři paní Petry Procházkové, válečné reportérky a redaktorky Deníku N, jejíž vyjádření mě prostě zahřálo u srdce:
„Novinářskou cenu za regionální žurnalistiku získal Tomáš Mosler a jeho občasník Příbramský bublifuk. Jsem ráda, že jsem se s ním mohla vyfotit a jeho bublifuk vřele doporučuji – je to příklad neuvěřitelné důslednosti a statečnosti v prosazování zájmů občana před zájmy různých vyčůránků.“
Vážení čtenáři, snad lze brát události posledních dnů jako předěl mezi dětskými léty Bublifuku a začátkem jeho dospělosti. Váš zájem a podpora, Novinářská cena i slova paní Procházkové jsou pro mě významnou poctou, výzvou a závazkem. Budu se i nadále snažit vaši důvěru nezklamat. Děkuji vám za přízeň.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
