V těchto dnech je tomu rok, co byly zbourány tři domy (č.p. 104, 105 a 106) na Václavském náměstí v horní části Pražské ulice v Příbrami. V sobotu 14. srpna 2021 šel k zemi dům č.p. 106, který měl z těchto tří domů největší historickou hodnotu, byl nejzachovalejší – a zároveň se s jeho koncem pojily dramatické okolnosti.
Při příležitosti uvedeného výročí se Příbramský bublifuk ohlíží za událostmi loňského léta i uplynulého roku, které s demolicí domů souvisejí. Zpřístupníme dosud nepublikované dokumenty, poukážeme na rozporuplné skutečnosti a přineseme i jeden zajímavý rozhovor.
Celým příběhem se proplétá napětí, výmluvy, pochybení, překvapivé zvraty… Skoro by se dalo říci, že jde o ingredience napínavého románu. Ovšem s tím rozdílem, že vše popisované se skutečně stalo.
Srpen 2021 přitom nejdříve vypadal jako další docela obyčejný měsíc. V pondělí 2. srpna 2021 jsem hovořil s projektantem, který navrhoval cykloopatření na trase Nový rybník – Drkolnov. Při práci na chystaném článku jsem si chtěl ujasnit opodstatnění určitých prvků.
Moje publikační plány se změnily a téma cykloopatření muselo do šuplíku, když v úterý 3. srpna server pribram24.cz zveřejnil videoreportáž „Demolice tří domů a výstavba nového změní podobu Václavského náměstí v Příbrami“.
To, že se demolice příslušných domů chystá, jsem věděl delší dobu. Protože jsem předpokládal, že stavební úřad i stavebník jednají ve všech ohledech řádně, standardně a v souladu se zákonem, nijak zevrubně jsem se záležitosti nevěnoval.
V návaznosti na zmíněnou reportáž jsem původně plánoval informativně shrnout dokumenty k demolici, k nedávné vlastnické historii příslušných domů a k zamýšlené výstavbě. A tím to mohlo (a mělo) skončit.
Ovšem to, co se následně během srpna a později odehrálo a co vyšlo najevo, překonalo veškerá má očekávání. (Text pokračuje pod obrázkem.)
Podstatou nadcházejících článků není zkoumat vhodnost či okolnosti zbourání domů č.p. 104 a 105. Věnují se dění, které souviselo se zánikem domu č.p. 106. Ve prospěch jeho demolice hovořilo jen minimum důvodů. (Nejpodstatnější možná byl ten, že se investorovi nehodil do budoucího záměru.)
Zároveň měla k části tohoto domu (včetně bytu v patře) věcné břemeno užívání starší paní, která byla opomenuta stavebním úřadem a která si před demolicí ani nemohla řádně vyklidit své věci (předměty z bytu nakonec skončily ve skladovém kontejneru).
Hlavním smyslem aktuální série je poukázat na to, co vše je v dnešní době možné.
Na to, jak mohou developerští (a další) tygři – kličkováním mezi paragrafy, prostřednictvím nejednoznačných posudků nebo „správným“ načasováním silových a nevratných kroků, to vše za přihlížení státní správy a Policie ČR – dosáhnout svého.
A také na to, jakému jednání mohou někteří lidé ze strany takových „tygrů“ čelit, bez ohledu na pokročilý věk těchto lidí.
Dům č.p. 106 je nenávratně ztracen. Na tom žádný článek nic nezmění.
Snad rozbor nedostatků, zvláštních okolností a nestandardních postupů (které se zánikem domu č.p. 106 souvisely a které budou v následujících článcích doloženy) alespoň napomůže k větší ostražitosti v případech, kdy se třeba zas objeví jiný tygr – a kdy by se cílem obdobných postupů mohl stát jiný dům. Nebo jiní lidé.
| Ze série článků „Několik kapitol o demolici“ k výročí zbourání domů na Václavském náměstí v Příbrami: • „Statik je nadřazený stavebnímu úřadu“ – zánik domu č.p. 106 • Stavitel plánoval po vyklizení rychlé zbourání, aby se paní nemohla bránit (rozhovor s M. Profantem) • Všechno je v nejlepším nepořádku • Krátká epizoda z Rady města aneb My fandíme developerovi • Krásný den, paní K. – píše Vám advokát • Posudek z Kloknerova ústavu aneb Pravdu má největší razítko • Epilog |
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
