V článku ze dne 26. února 2025, zveřejněném na serveru pribram.cz, mi redakce a Petr Havlíček připisují jakési údajné lži a manipulace. Paradoxně jsou to ale jejich slova, která jsou manipulativní a nepravdivá. Pojďme se na zavádějící a očerňující tvrzení z článku podívat ve světle faktů.
Uvedený článek budí dojem aktuálnosti, ovšem popisované události se odehrály již na podzim 2023. V té době jsem zjistil, že bylo vydáno stavební povolení (tehdy ještě nepravomocné) na stavbu bytového domu v Kladenské ulici v Příbrami – na místě budovy dřívějšího OPBH, která má být zčásti zbourána (č.p. 384).
Z obsahu rozhodnutí stavebního úřadu vyplývalo, že úřad nezahrnul jako účastníky řízení ty občany, jejichž nemovitosti se sice nacházejí v blízkosti stavby, ale nemají společnou hranici se stavebním pozemkem.
Nastala tak paradoxní situace, kdy jeden soused z řadových domů v Žežické ulici účastníkem řízení byl a jiný nebyl, ačkoli záměrem jsou práva obou těchto sousedů dotčena zcela stejně. Obdobně nebyli jako účastníci řízení vedeni např. vlastníci garáží západně od budovy OPBH, i když jejich nemovitosti se nacházejí ještě blíže k plánované budově než rodinné domy těch účastníků, které stavební úřad původně obeslal.
Sousední pozemek nelze dle judikatury automaticky vždy vnímat pouze jako pozemek s přímou hranicí se stavebním pozemkem. Proto jsem se rozhodl oslovit obyvatele ze sousedství stavby, abych je na záležitost upozornil a nabídl jim možnost zastupování na základě plné moci. Článek se ptá po mých motivech – moje kroky mířily k nápravě vnímaného pochybení stavebního úřadu.
Když jsem v polovině října 2023 zazvonil u první obyvatelky v Žežické ulici, úvodní konverzace proběhla v tomto duchu:
– Víte o tom, že se zde bude stavět bytový dům?
– Ano, slyšeli jsme o tom.
– A souhlasíte s tím?
– Rozhodně ne. Zrovna jsme to řešili se sousedy, že s tím rozhodně nesouhlasíme.
Ve světle tohoto postoje jsme se domluvili na dalším postupu. Téhož večera jsem osobně hovořil také s Havlíčkem. Toho jsem, podobně jako další sousedy, o dva dny později navštívil znovu, tentokrát kvůli samotnému podpisu plné moci. Nešlo tedy o rozhodnutí, které měl Havlíček učinit obratem, jak naznačuje článek. Nadto jsem sousedům nabídl zplnomocnění pouze jako možnost; věděli, že se mohou o účastenství přihlásit i sami.
Tvrzení Havlíčka a redakce, že jsem někoho přesvědčoval o tom, že firma postaví v Kladenské ulici ubytovnu, je lživé. Podobně je nepravdivá i celá krkolomná konstrukce, že jsem se údajně kohokoli snažil přimět či zmanipulovat k podpisu plné moci právě na základě argumentace ubytovnou.
Sousedům jsem řekl, že po předpokládaném potvrzení účastenských práv ze strany úřadu se budou moci seznámit s projektovou dokumentací. S tím, že pokud poté vyhodnotí, že jim záměr plně vyhovuje, naše součinnost tím končí. (Pomocnou ruku jsem sousedům nabízel bez nároku na odměnu.)
O ubytovně byla během jednání se sousedy řeč (poprvé tuto otázku nadnesla výše uvedená obyvatelka), ale za sebe jsem sdělil, že bez znalosti dokumentace není zřejmé, jaký charakter využití je pro budovu zvažován. (Z celkového počtu 48 bytů má 36 bytů dispozici 1+kk.) Zcela stejně jako o ubytovně jsem hovořil i o tom, že může jít o standardní bydlení. Neříkal jsem sousedům, že v plánovaném domě určitě vznikne ubytovna.
Zde je též na místě zmínit, že libovolný záměr sice lze ve stavebním řízení do určité míry korigovat a dosáhnout oboustranně přijatelného kompromisu mezi zájmy stavebníka a zájmy sousedů, zároveň ovšem platí – na což jsem také při komunikaci s obyvateli z Žežické poukázal – že územní plán v dané lokalitě existenci bytového domu umožňuje. To znamená, že účastníci řízení by výstavbě jako takové nemohli zabránit.
Jako doplnění neúplných tvrzení v článku uvádím, že spíše než charakter bydlení jsem při komunikaci se sousedy zmiňoval problematiku parkování. Soukromý investor totiž chce z celkového počtu 44 parkovacích míst, potřebných dle stavebního povolení pro bytový dům, umístit zhruba jednu třetinu z nich na veřejných pozemcích. Z toho část z této třetiny se má nacházet v prostoru dnešních parkovacích míst u vchodu do stávající budovy.
Ze smlouvy s městem Příbram přitom vyplývá, že tyto veřejné pozemky (vč. dnešní parkovací plochy) má investor ve výpůjčce od města pouze po dobu provádění stavebních prací; nejedná se o dlouhodobý pronájem. Situace po výstavbě domu by tak mohla vést k omezení současné nabídky veřejných parkovacích míst v lokalitě. A také k potenciálním komplikacím na nezpevněné cestě ke garážím a k zahradám jednotlivých sousedů, ve vnitrobloku mezi Kladenskou a Žežickou ulicí.
V pátek 3. listopadu 2023, dva týdny po podání na stavebním úřadě, mi Havlíček sdělil, že se toho dne sešel s investorem a bere plnou moc zpět. Následně obešel s totožným výsledkem další sousedy. Během dvou týdnů se tak původní rezervovanost sousedů značně proměnila – aniž by měli možnost vidět kompletní dokumentaci a aniž by došlo k jakékoli úpravě záměru.
Závěrem uvedu na pravou míru ještě dvě tvrzení z článku. Nebyl jsem proti výstavbě – byl jsem proti tomu, že stavební úřad rozhodl o okruhu účastníků příliš formalisticky.
A co se týká poznámky o tom, že dle investora může mít moje konání vliv na zpomalení bytové výstavby: I kdybych měl sebepochybnější úmysly, moje angažmá nezbrzdilo možnou výstavbu bytového domu ani o píď. Trvalo totiž jen dva týdny a skončilo před více než rokem. Bez ohledu na to se v prostoru stavby dodnes nic neděje.
Tomáš Mosler
| Výše uvedený text byl dne 3. března 2025 zaslán redakci pribram.cz k uveřejnění jako odpověď na základě tiskového zákona (ten se dle judikatury vztahuje i na internetová média), a to v souvislosti s článkem, který byl na webu pribram.cz publikován pod názvem „Havlíček: Mosler nás obelhal a záměrně zmanipuloval“.
Vydavatel je povinen odpověď uveřejnit do 8 dnů od doručení. S ohledem na zákonem stanovenou zásadu rovnocennosti jsem požádal o to, aby odpověď byla uveřejněna ve středu ráno, jako tomu bylo v případě původního článku. |
