Před několika týdny byl na portálu České informační agentury životního prostředí zveřejněn záměr „Spalovna TKO Příbram – Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO)“. Dle tohoto záměru společnost Energo Příbram, která vlastní a provozuje příbramskou teplárnu, plánuje v areálu teplárny vybudovat spalovnu komunálního odpadu. Ta by měla být podle dostupných dokumentů uvedena do provozu v roce 2027.
V tomto článku přinášíme dokumenty k záměru a shrnujeme podstatné informace. Zároveň poukazujeme na určité nedostatky a nesrovnalosti v podkladech, které jsme zaznamenali. Bylo například chybně určeno nejbližší obydlí nebo opomenuta existence CHKO Brdy; v materiálech také jsou porovnávány emise CO2 při spalování odpadů a při spalování uhlí, ačkoli teplárna v současnosti používá jako palivo štěpku.
Aktualizace 23. 6. 2023: Kraj na základě oznámení záměru nařídil posouzení vlivů (EIA).
Jednotlivé dokumenty k záměru jsou následující:
Zahájení zjišťovacího řízení (Středočeský kraj)
Oznámení záměru – Spalovna TKO Příbram (hlavní materiál)
Přílohy k záměru:
1a) Soulad s územním plánem
1b) Natura 2000
2) Hluková studie
3) Rozptylová studie
4) Hodnocení vlivu znečišťujících látek v ovzduší na veřejné zdraví
5) Porovnání s BAT (nejlepší dostupné techniky)
Na úvod několik citací z oznámení záměru, které bylo vypracováno pro oznamovatele (Energo Příbram). Nejprve obecné zdůvodnění a stručný popis provozu zařízení.
| Záměrem projektu je výstavba zařízení na energetické využití komunálních odpadů (ZEVO) v lokalitě Příbram. Vzhledem k posouzení záměru je kalkulováno s jednou linkou o kapacitě 34,4 kt/rok. […]
Jako palivo pro navrhované ZEVO je uvažován energeticky hodnotný komunální odpad obsahující maximální množství materiálově nevyužitelných odpadů, kdy primární separace materiálově využitelných odpadů probíhá v rámci komunální sféry. V rámci provozu ZEVO není uvažována sekundární separace recyklovatelných odpadů. Svoz odpadů do předmětného zařízení je uvažován převážně v rámci území města Příbram. V případě potřeby je možné tuto zájmovou oblast rozšířit o blízké okolí v návaznosti na vhodnou svozovou vzdálenost. Zpracovávány budou především směsné komunální odpady (SKO), dále objemné odpady (OO) a případně další nerecyklovatelné odpady bez nebezpečných vlastností vhodné k energetickému využití. Další motivací projektu je zpracování odpadů v místě jejich vzniku, dlouhodobá stabilizace cen a poplatků za odpady pro občany a dále stabilní produkce tepla a stabilizace cen za teplo pro odběratele. […] Výhodou umístění v areálu Energo Příbram je existující infrastruktura a trh s teplem. Napojení zařízení ZEVO na stávající rozvody tepla systému CZT povede ke snížení spotřeby primárních paliv (dřevní štěpky a zemního plynu) nyní využívaných pro výrobu tepla pro potřeby dodávky koncovým odběratelům v síti CZT skrze horkovod a parovod. |
Základní technické specifikace jsou následující:
| Roční kapacita ZEVO: max 34 400 t/rok Denní kapacita ZEVO: max 99 t/den Instalovaný příkon kotle ZEVO: max 15 MW Předpokládaná roční výroba tepla: 240 000 GJ Směnnost: nepřetržitý provoz Počet provozních hodin za den: 24 Počet provozních hodin za rok: 7800–8350 |
Dopravní obslužnost (přeprava odpadu do spalovny) je popsána následovně:
| Předpokládá se návoz 50 svozových nákladních vozidel odpadu za jeden pracovní den (včetně svátků) při průměrné hmotnosti 5 t odpadu na jedno svozové nákladní vozidlo, přičemž v pátek se předpokládá konec návozu do 16:00 a v pondělí začátek návozu od 07:00. Noci (22:00-6:00) a víkendy jsou zcela bez jakéhokoliv dovozu odpadu do areálu.
Předpokládaná distribuce dopravy je 20 vozů (40 %) po silnici č. 18 z jihozápadního směru (směr Rožmitál pod Třemšínem), 18 vozů (36 %) po silnici č. 66 v jižním směru (směr Milín) a 12 vozů (24 %) po silnici č. 18 ze severovýchodního směru (směr Dubno). V závěrečném úseku od křižovatky ulice Husova s ulicí U Lilky až k vjezdu do areálu je předpokládáno vedení 100 % dopravy odpadu. |
V oznámení je také komentář k možnosti využití železniční dopravy: „Železniční spojení existuje, ale nepředpokládá se jeho využití.“
Emise, rozptylová studie a hlučnost
Změny emisí jsou popsány v příloze „Hodnocení vlivu znečišťujících látek na veřejné zdraví“ a v „Rozptylové studii“.
V Hodnocení vlivu se mj. konstatuje následující: „V případě prevalence bronchitis u dětí [stávající stav] se jedná celkem o 1354 až 1370 dní s příznaky (pro celou část dětské populace ve věku 6 až 12 let), na jedno dítě pak průměrně 4 dny s příznaky za rok. Po zprovoznění záměru dochází k mírnému nárůstu v řádu 5 až 41 dnů s příznaky v rámci celé hodnocené části dětské populace, tj. na jedno dítě také průměrně 4 dny s příznaky za rok. U incidence astmatických symptomů u astmatických dětí ve věku 5 až 19 let lze po zprovoznění záměru očekávat navýšení ze 46 dny s příznaky na 46 až 48 dnů s příznaky za rok.“
Obdobně mírné je zvýšení koncentrace těžkých kovů:
Nastává určitá paradoxní situace. Všechny limity jsou i po realizaci záměru s velkou rezervou splněny. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že koncentrace jsou dnes velmi nízké, by se v některých případech vlivem záměru zvýšily koncentrace o 50 či 100 procent.
Co se týká dalších nebezpečných látek, Hodnocení vlivu popisuje např. emise PCDD (dioxiny), NO2, SO2 nebo částic PM10 a PM2,5.
K emisím NO2 hodnocení uvádí: „Podle rozptylové studie lze očekávat příspěvky hodnoceného záměru k průměrným ročním imisním koncentracím v obytné zástavbě v rozmezí 0,033 až 0,058 µg/m3. Příspěvky k hodinové imisní koncentraci NO2 by za zhoršených rozptylových podmínek mohly dosahovat hodnot v rozsahu 1,58 až 2,18 µg/m3. Podle map úrovní znečištění zveřejněných Českým hydrometeorologickým ústavem činil klouzavý průměr ročních koncentrací za předchozích 5 kalendářních let v širším území 7,1 až 13,2 µg/m3.“
Ohledně SO2 hodnocení uvádí: „Nejvyšší příspěvky maximálních 24-hodinových imisních koncentrací SO2 ze záměru byly vypočteny v úrovni 1,46 až 2,58 µg/m3. Podle map úrovní znečištění zveřejněných Českým hydrometeorologickým ústavem činila 4. maximální denní koncentrace oxidu siřičitého (resp. klouzavý průměr za období let 2017 až 2021) v širším území 10 – 11 µg/m3. Tyto imisní koncentrace zahrnují vliv všech emisních zdrojů v daném území včetně stávajícího provozu teplárny.“
Obdobně jako výše platí, že hodnoty jsou v limitech; na druhou stranu v procentuálním vyjádření se jedná o patrný rozdíl.
Rozptylová studie „[p]osuzuje míru vlivu zdrojů znečišťování na kvalitu ovzduší, počítá imisní příspěvek provozu, hodnoty imisních příspěvků porovnává v rámci studie se stávající úrovní znečištění ovzduší a přípustnými limity.“
Na straně 15 rozptylové studie se uvádí: „Rozptylová studie je zpracována jako příspěvková.“
Tabulky č. 11 a 12 ovšem shrnují výsledné imisní zatížení po realizaci záměru. Ze samotných tabulek tak není zřetelně patrné, jaký je konkrétní „příspěvek“ u jednotlivých látek. Tyto informace si musí čtenář dohledat jinde, ve výše zmíněném Hodnocení vlivu.
Hluk a jeho změny hodnotí samostatná hluková studie.
Ta kromě jiného uvádí: „Záměr ZEVO je umístěn v areálu v průmyslové zóně, vzdálenost k nejbližšímu objektu ochrany, RD č.p. 298, je větší než 560m. […] Příspěvky z provozu ZEVO v CHVePS rodinného domu nepřekračují do výšky nad zemí 12m 28 dB. Vypočítané příspěvky ke stávající akustické situaci z provozu ZEVO výrazně podkračují platné hygienické limity.“
K chybnému určení nejbližšího obydlí, což považujeme za jeden z významných nedostatků v podkladech, se vrátíme níže.
Z hlediska dopravní obslužnosti studie uzavírá, že mobilní zdroje hluku budou podlimitním zdrojem hluku.
Obdobně jako výše opět poznamenáme, že hluková studie posuzuje příspěvek, ale neuvádí stávající hluk ani výsledný hluk (součet stávajícího hluku a nového příspěvku). „Jedná se o vypočtené příspěvky,“ zmiňuje studie.
Pro úplnost lze uvést, že decibel jako jednotka udávající hodnotu hluku (intenzitu zvuku) je logaritmická jednotka. To znamená, že změna ze 30 na 33 decibelů neznamená změnu o 10 %, ale výraznější. Obecně lze říci, že například rozdíl 3 decibelů znamená zvýšení/snížení hlučnosti zhruba o polovinu.
Chyby a nedostatky
Nyní shrneme podstatné chyby, nedostatky a nejasnosti, které jsme v podkladech k záměru zaznamenali.
1. Za velmi významnou chybu považujeme skutečnost, že v rámci posuzování změn hlučnosti bylo nesprávně určeno nejbližší obydlí.
Aktualizace 23. 6. 2023: Jak vyplynulo ze zjišťovacího řízení k záměru, nejbližší obydlí je ještě blíže, než jsme původně uváděli. Jedná se o dům v ulici U Lilky č.p. 522, který je od spalovny vzdálen zhruba 140 metrů. Za nepřesnost se omlouváme (text níže ponecháváme v původním znění).
Nejbližším obydlím totiž není dům č.p. 298 v ulici Za Balonkou, jak uvádí záměr, ale dům č.p. 523 v Obecnické ulici (u železničního přejezdu).
Ten je přitom k zamýšlené spalovně zhruba o 230 metrů blíže než dům č.p. 298. Vzhledem k původně uvedené vzdálenosti 560 metrů v případě domu č.p. 298 se tedy nejedná o zanedbatelný rozdíl.
Orientační porovnání vzdáleností obou obývaných budov od areálu spalovny
„Strážní domek“ č.p. 523, který vlastní stát a spravuje Správa železnic, je v katastru nemovitostí veden jako „stavba pro dopravu“. Jak ovšem Bublifuk během krátké telefonické komunikace ověřil u Správy železnic, v objektu je evidována bytová jednotka a dům je obýván.
2. Ne zcela srozumitelným argumentem je porovnání emisí CO2 při spalování komunálního odpadu se spalováním černého a hnědého uhlí; viz obrázek s tabulkou a s krátkým komentářem v záměru (str. 59 a 60).
Otázka zní, proč je v záměru uváděn „mírně pozitivní“ rozdíl v emisích CO2 oproti uhlí, když teplárna v současnosti používá štěpku? (Záložním palivem je zemní plyn.)
Toto je podstatné i proto, že štěpka (biomasa) má dle totožného dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, na který se odvolává záměr, emisní faktor oxidu uhličitého o hodnotě 0.
3. Z dokumentů není zcela patrné, jak konkrétně bude ze spalovny přepravován nespálený materiál (zejména problematický popílek). Hlavní dokument i přehled souladu zařízení se závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) se sice o popílku zmiňují, ale neuvádějí, jak bude popílek likvidován.
Obdobně není popsáno, jak bude nakládáno s odděleným kovovým (případně dalším) odpadem nebo zda bude zjišťován výskyt nebezpečného odpadu.
Při návozu 50 svozových vozidel s průměrnou hmotností odpadu 5 tun (viz text záměru) a při počtu 250 pracovních dní v roce by se jednalo o 62,5 tisíc tun dovezeného odpadu ročně – přitom kapacita spalovny má být zhruba poloviční.
Z toho lze nepřímo dovozovat, že by nezanedbatelná část přivezeného odpadu byla separována. Pak ale není zřejmé (nyní myšleno zejména z hlediska dopravní zátěže), co se bude dít s odpadem, který procesem spalování vůbec neprojde.
(Je pochopitelně možná i ta varianta, že údaje o hmotnosti dováženého odpadu jsou částečně nadsazené.)
4. Další výhradou je nedostatek informací například v hlukové studii o tom, jaký je stávající hluk a jaký bude výsledný hluk. (Jak jsme již zmínili, ve studii je primárně řeč o příspěvku záměru.)
Tyto údaje jsou přitom nezbytné k tomu, aby si čtenář-občan mohl vůbec učinit úsudek o tom, jaké změny může v případě realizace záměru očekávat. A to i vzhledem k tomu, že hluk ze dvou (více) zdrojů je vyšší než z každého zdroje samostatně. (Jedná se pochopitelně o nižší hodnotu než prostý součet; jde o to, že hluk o nižší intenzitě se „neztratí“ v prostředí s hlučností o vyšší intenzitě.)
5. V podkladech je hodnocen (z hlediska emisí a hlučnosti) výsledný stav dopravní zátěže při zohlednění současné dopravně-technické situace (jak ve městě, tak obecně).
To je na jednu stranu pochopitelné. Neměla by ovšem být na druhou stranu zohledněna – např. formou hypotézy a příslušným variantním souhrnem výsledných hodnot – plánovaná výstavba obchvatu Příbrami a trend uvádět na trh ekologičtější automobily? Tento dotaz klademe, protože lze předpokládat, že spalovna by fungovala desítky let.
Konkrétní příklad: Pokud by byl za pět let zprovozněn obchvat, nebo aspoň jeho část, lze usuzovat, že se tato skutečnost projeví na nižší dopravní zátěži např. v ulicích Rožmitálská a Husova. To by zároveň znamenalo, že přeprava odpadů do spalovny by měla na celkových emisích a hluku v těchto částech města vyšší podíl (než za současného stavu).
6. Dokument se záměrem uvádí: „V bezprostředním okolí se nenachází významný krajinný prvek, který by byl výstavbou nějak ovlivněn.“ A dále: „Plánovaný záměr neovlivní žádná zvláště chráněná území vymezená zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.“
Z podkladů nepřímo vyplývá, že nebyla brána v potaz existence CHKO Brdy (ta vznikla již v roce 2016). Viz obrázek – mapa na straně 43.
V záměru není zohledněna existence CHKO Brdy
Území CHKO Brdy přitom začíná necelé 4 kilometry od areálu spalovny. Pro úplnost uveďme, že Brdy se nacházejí vůči spalovně „proti větru“, což eliminuje případné negativní vlivy. Ovšem přesto by informace o nich měla být dle našeho názoru v záměru obsažena.
7. Podklady nedostatečně objasňují, z jakých všech lokalit by se komunální odpad do spalovny dovážel. Jak jsme již citovali výše: „Svoz odpadů do předmětného zařízení je uvažován převážně v rámci území města Příbram. V případě potřeby je možné tuto zájmovou oblast rozšířit o blízké okolí v návaznosti na vhodnou svozovou vzdálenost.“
Uvažovaná kapacita spalovny je 34,4 tisíc tun odpadu ročně.
Přitom ve městě Příbram vloni vzniklo 6,9 tisíc tun komunálního odpadu (a dále zhruba 1,1 tisíc tun odpadu objemného).
Zároveň je zřejmý trend (resp. ze zákonných limitů vyplývající nezbytnost) postupně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. To znamená, že množství směsného komunálního odpadu bude postupně klesat.
Proto se jeví, že kapacita spalovny je buď poněkud naddimenzovaná. Nebo bude sloužit pro spalování odpadu nejen z Příbrami a blízkého okolí, ale i ze vzdálenějších oblastí. Domníváme se, že toto by měl oznamovatel během řízení ozřejmit.
Další poznámky a otazníky
V krátkosti ještě několik poznámek či otázek k záměru.
Nehodnotíme zcela pozitivně, že se ve spalovně neuvažuje o výraznější separaci odpadů. Jak jsme již citovali: „[P]rimární separace materiálově využitelných odpadů probíhá v rámci komunální sféry.“ V materiálech je uvedena pouze separace magnetických kovů.
To podle všeho znamená, že s tříděním odpadu na směsný a recyklovatelný se počítá na straně domácností. Úskalí je v tom, že odpad není vždy dostatečně tříděn. (To není myšleno jako kritika příbramských domácností; např. zbytky potravin není mnohdy v blízkosti bydliště kam odděleně vyhodit.)
Jak vyplývá např. z loňské zprávy Ministerstva životního prostředí ČR, téměř čtvrtinu směsného komunálního odpadu (myšlen odpad již po vytřídění) v ČR tvoří dále zpracovatelný odpad typu papír či sklo.
To znamená, že ve spalovně by mohl být v nezanedbatelné míře zbytečně spalován odpad, který by při dodatečné separaci v rámci provozu spalovny mohl být recyklován.
Dále několik otázek k úvaze, v návaznosti na dílčí tvrzení v podkladech:
„Celkový počet exponovaných osob v zájmovém území nebyl přesně stanoven. Výpočet byl proveden pro modelový počet 5000 obyvatel.“
Proč byl stanoven právě tento počet obyvatel? Neměla by expozice být posouzena co nejpřesněji?
„Majoritní složkou bude směsný komunální odpad (SKO) typicky z 85 %.“
Co bude tvořit zbývajících 15 %?
Závěr
Je zcela v pořádku, že společnost Energo Příbram sleduje svůj podnikatelský záměr. Obdobně je z ekonomicko-provozního hlediska pochopitelné, že pokud už spalovna vznikne, chce firma spalovat co nejvíce odpadu. Otázkou zůstává, nakolik bude záměr při porovnání všech kritérií výhodný či nevýhodný i pro obyvatele Příbrami.
V podkladech není k dispozici srovnání (z hlediska emisí, hlučnosti nebo finanční náročnosti pro producenty odpadů) oproti jiným možnostem likvidace odpadů. Toto srovnání pochopitelně není povinností oznamovatele, nicméně by to bylo možno považovat za vstřícný krok směrem k občanům, jichž se realizace záměru dotkne. V případě absence takového srovnání by druhou část „skládačky“ mohlo nechat vypracovat město.
(V této souvislosti lze poznamenat, že skládkování jako takové v roce 2035 neskončí, „pouze“ bude možno odvážet na skládky nanejvýš 10 % odpadů.)
Nechceme tímto textem hodnotit, zda je spalovna jako taková vhodným projektem z ekologického a zdravotního hlediska. (K takovému hodnocení mj. chybí výše zmíněné srovnání alternativ likvidace odpadů.) V rovině obecného porovnání kladů a záporů spaloven odpadu můžeme odkázat například na tento článek na stavebně-technickém portálu TZB-info.
Jde nám v zásadě o jedinou věc: Veřejnost by u takto důležité záležitosti měla mít od oznamovatele před realizací záměru k dispozici co nejvíce informací – a to informací přesných a jednoznačných.
Dle našich zjištění, která jsme předestřeli výše, zatím bohužel nepřesnost a nejednoznačnost podkladů v některých rysech trochu připomíná někdejší slučování příbramských gymnázií.
Občané mohou k oznámenému záměru podávat připomínky do pondělí 5. června 2023 (včetně), a to u Odboru životního prostředí a zemědělství Středočeského kraje.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
