Jak již před časem proběhlo příbramskými médii, radnice se na jaře letošního roku poněkud svérázným způsobem zbavila interního městského architekta. Protože neexistoval (nenašel se) důvod pro výpověď kvůli porušení pracovních povinností, ale zároveň činnost architekta asi byla trnem v oku některým mocným, vedení města záležitost vyřešilo zrušením oddělení rozvoje města, kde architekt působil.
Jak ovšem vyplývá z dokumentů, které má Bublifuk k dispozici, už v červnu loňského roku zřejmě probíhal – za určité součinnosti politického vedení města – koordinovaný pokus o nalezení záminky k odstranění architekta z funkce; či přinejmenším o znepříjemnění jeho pracovního působení.
Na úvod dvě důležité poznámky. Zaprvé, nemíním nijak hodnotit úroveň nebo kvalitu práce bývalého městského architekta Ing. arch. Malého. Smyslem tohoto článku není kritika ani obhajoba činnosti architekta, ale upozornění na atmosféru na městském úřadě a na určité postupy, které jsou v rámci úřadu uplatňovány.
Zadruhé, pro případ, že by mi někdo chtěl podsouvat, že se architekta z nějakých účelových důvodů zastávám, uvádím, že jsem sám na architekta před několika lety podal stížnost (kvůli tomu, že se pokusil ovlivnit mou redakční práci, a kvůli některým navazujícím vyjádřením).
A nyní již konkrétně. Před určitou dobou jsem si od města Příbram vyžádal stížnosti (a jejich vypořádání) na úředníky za rok 2021. Těchto stížností bylo v roce 2021 podáno celkem 15. Kromě dalších poskytnutých podání se ukázalo, že konkrétně v červnu 2021 byly zničehonic podány čtyři stížnosti právě na městského architekta.
To, nakolik předmětné stížnosti byly nebo mohly být opodstatněné, mohou čtenáři posoudit z příloh (viz odkazy níže).
Více než samotnou podstatu stížností považuji v tuto chvíli na příslušných podáních a jejich vypořádání za hodné pozornosti několik jiných skutečností.
I. Všechny stížnosti časově odpovídají době, kdy architekt zřejmě začal být nepohodlným. Byly napsány 4. června, 7. června, 18. června a 22. června 2021. (Odkazované dokumenty obsahují jak příslušné stížnosti, tak navazující vyjádření. Z těch mimo jiné vyplývá rozsah tehdejších kompetencí, které byly architektovi svěřeny zaměstnavatelem.)
Něco jiného by bylo, kdyby stížnosti byly rozprostřeny v čase nebo jich bylo několik každý měsíc; tak tomu ale není.
Proto se jeví, že příslušné stížnosti mohly ve skutečnosti vzniknout na objednávku, resp. účelově. Tomu dílem napovídá i skutečnost, že nejméně v jednom případě se stížnost, resp. její část, týkala situace staré pět let (sic). (Zároveň právě a pouze tyto stížnosti na architekta – oproti ostatním stížnostem, které mi byly poskytnuty – byly adresovány panu starostovi.)
II. Shodou okolností právě výše zmíněná „opožděná“ stížnost byla podána přímo v kanceláři starosty a byla starostou též spolupodepsána (sic). Poskytnuté dokumenty byly anonymizovány, ovšem jak vyplývá z doprovodných informací v materiálech, šlo v tomto případě o stížnost Jurije Kostjaka, jednatele firmy Cik – invest. (Text pokračuje pod galerií.)
Tato firma je přitom známa např. tím, že v r. 2018 prováděla v rozporu se stavebním povolením přestavbu bytových domů v Březnické ulici. Na začátku roku 2021 pak jednatel této společnosti vystavil smyšlenou referenci pro firmu Invessales, která díky tomu neoprávněně uspěla v zadávacím řízení na vybudování domova seniorů v Žežické ulici.
To samozřejmě neznamená, že by snad taková firma či její jednatel neměl právo podat stížnost.
Je ale nutno se pozastavit nad tím, proč lidem, kteří si úplně nelámou hlavu se zákony a podílejí se na narušování zakázkového prostředí v Příbrami, věnuje při řešení jejich stížností čas přímo pan starosta, resp. jejich stížnost dokonce spolupodepisuje.
Místo toho, aby stěžovatele odkázal na běžný postup. (Stížnosti se standardně podávají na podatelně nebo u nadřízeného příslušného úředníka.) Řečeno již legendárními slovy: „Kdo z vás to má?“ Pojí pana starostu a jednatele Cik – investu nadstandardní vztahy?
III. Reakce paní tajemnice na předmětné stížnosti, ačkoli obecně nebylo žádné vyhověno, byly formulovány velmi vstřícně.
To je samozřejmě celkově v pořádku. Působí to ale trochu nezvykle v kontrastu s tím, v jakém duchu byly vypořádány některé další stížnosti. Ať již jde o určité jiné poskytnuté stížnosti, nebo o dřívější stížnost moji.
Např. při vyřizování mé již zmíněné stížnosti v roce 2020 úřad hned v úvodu avizoval, že ji jako stížnost posuzovat nebude: „Vaše stížnost nebyla posuzována jako stížnost dle § 175 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, jelikož dle § 1 odst. 3: „Tento zákon se nevztahuje na právní jednání prováděná správními orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při výkonu samostatné působnosti.“ […] Pokud jste se snad prezentovanými názory cítil být zkrácen na Vašich právech, je třeba, abyste své případné nároky uplatňoval přímo [vůči architektovi].“
Jinými slovy, úřad tehdy zmatečně dovozoval, že vyloučení aplikace správního řádu z oblasti „samostatné působnosti“ platí všeobecně, nikoli pouze pro vztahy mezi jednotlivými orgány úřadu – jenže to by pak nebylo možné podat stížnost na žádného úředníka, který plní povinnosti v rámci samostatné působnosti.
Zmínit lze i fakt, že mi úřad v odpovědi na mou tehdejší stížnost bizarně naznačoval (zcela mimo smysl a podstatu řízení o stížnosti), že jsem mohl pochybit sám, když jsem tehdejší poskytnuté informace veřejně šířil. (Neobhajitelnost takového pohledu spočívá už v tom, že o totožné poskytované informace může požádat každý občan.)
Ale zpět k hlavnímu tématu tohoto článku. Pro srovnání cituji z vyjádření paní tajemnice k některým výše zmíněným loňským stížnostem na architekta:
„[…] každá zpětná reakce je pro nás vždy důležitou informací při naší činnosti, stížnosti a podněty vždy využíváme k prověření daných skutečností a v případě zjištění pochybení neprodleně zajistíme zjednání nápravy. […] Zároveň Vám nabízím svoji osobní pomoc při vyřizování záležitostí na zdejším úřadu. Budete-li mít pochybnosti o správném procesním postupu či přístupu zaměstnanců, neváhejte se na mě obrátit, abych mohla do řešení případu vstoupit co nejdříve, nikoliv až po ukončení daného případu, a zajistit přijetí případných opatření.“
Několik slov závěrem. Domnívám se, že jakékoli pracovní náležitosti by měl městský úřad řešit s úředníky transparentně a férově. (O tom, nakolik mohl být časový souběh stížností na městského architekta dílem náhody, si může udělat obrázek každý sám.)
Jinou otázkou je, zda by samospráva neměla jednat a komunikovat se všemi subjekty shodně. (Ať už stejně „přísně“, nebo stejně vlídně.) Právě i výše popsané rozdíly mohou naznačovat, že v případě stížností na architekta mohlo jít „o něco víc“.
Je „osobní pomoc při vyřizování záležitostí“ nabízena všem občanům města? Bude do budoucna každého stěžovatele přijímat osobně pan starosta?
Tématu atmosféry a pracovních podmínek na příbramském městském úřadě se plánuji věnovat i nadále. Pokud máte konkrétní zkušenosti, ať již jako občan, nebo jako úředník, můžete mě kontaktovat.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
