Výsledek přezkumného řízení ve věci žádosti o informace

V minulosti jsem již informoval o přezkumném řízení, které probíhalo ve věci jedné z mých žádostí o informace. Žádost se konkrétně týkala podnětu města Příbram k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a trestního oznámení. (Uvedený podnět a oznámení město podalo v souvislosti s nesrovnalostmi v referencích firmy Staler u některých městských zakázek.)

Toto přezkumné řízení letos v dubnu po necelém roce skončilo mým částečným úspěchem. Podrobnosti včetně obsahu rozhodnutí přináším v tomto článku.

Svou žádostí (žádost samotná je stará již téměř rok a půl) jsem po městu Příbram požadoval poskytnutí kopie 1) podnětu ve věci nesrovnalostí u městských zakázek k ÚOHS, 2) odpovědi ÚOHS na tento podnět a 3) trestního oznámení města (resp. p. starosty) v uvedené záležitosti.

Žádost byla nejprve městem a následně i krajem (jako odvolacím orgánem) zamítnuta. Protože jsem nesouhlasil s odůvodněním rozhodnutí (resp. s absencí odůvodnění), podal jsem následně správní žalobu (příslušné řízení v současnosti probíhá) a podnět k přezkumnému řízení.

Přezkumné řízení má v případě žádostí o informace na starosti Úřad pro ochranu osobních údajů (dále „Úřad“). Svým rozhodnutím ze dne 25. 4. 2022 mi Úřad dal částečně za pravdu. Zároveň konstatoval, že povinný subjekt závažným způsobem pochybil v odůvodnění rozhodnutí.

Shrnutí výsledku přezkumného řízení zní následovně:

Úřad po přezkoumání zákonnosti rozhodnutí nadřízeného orgánu dospěl k závěru, že rozhodnutí nadřízeného orgánu je třeba jako nezákonné částečně zrušit, neboť postup dle § 90 odst. 5 správního řádu zde nebyl dán s ohledem na závažné pochybení způsobené povinným subjektem v odůvodnění jeho rozhodnutí.

Prvně je nutné zdůraznit, že nadřízený orgán se ve svém rozhodnutí nevypořádal s tím, jak požadované informace pod body 1) a 2) žadatelovy žádosti souvisí s probíhajícím trestním řízením nebo se jej týkají. Odůvodnění výše uvedeného je pak z hlediska aplikace ustanovení § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. esenciální náležitostí rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu.

Toliko ve vztahu k bodu 3) žádosti napadené rozhodnutí obstojí, a to na základě níže uvedené argumentace. V dané věci Úřad zohlednil zásadně rozdílný charakter informací žádaných pod body 1) a 2) na jedné straně a pod bodem 3) na straně druhé.

Ohledně podnětu k ÚOHS pro ilustraci doplňuji, že tento dokument (a odpověď pro město) mi již minulý rok právě ÚOHS poskytl. (Stalo se tak na základě samostatné žádosti, kterou jsem podal poté, co město mou žádost zamítlo.)

Ve věci souhlasu s neposkytnutím trestního oznámení (přezkumné řízení v této věci bylo zastaveno) pak Úřad pro ochranu osobních údajů mj. uvedl:

Přezkumný orgán dospěl k závěru, že trestní oznámení podané povinným subjektem se ve fázi prověřování policejním orgánem podle § 11 odst. 4 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. zásadně neposkytne. Tím není dotčena diskrece povinného subjektu ve vztahu k možným specifickým okolnostem každého případu, na jejichž základě může převážit veřejný zájem na poskytnutí informace.

V otázce dílčích argumentů a úvah Úřadu ohledně neposkytnutí trestního oznámení odkazuji na plné znění rozhodnutí – Úřad na několika stránkách poměrně zevrubně rozebral různé aspekty záležitosti.

S výkladem o „zásadním neposkytnutí” se neztotožňuji. Předmětné ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím praví:

Povinné subjekty dále neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení, nebo týkající se trestního řízení, pokud by její poskytnutí ohrozilo či zmařilo účel trestního řízení, zejména zajištění práva na spravedlivý proces.

Podstatou rozporu je zde odlišná interpretace obsahu a významu druhé části ustanovení. Dle mého názoru nelze libovolnou žádost o informaci k probíhajícímu trestnímu řízení zamítnout „automaticky“ – poskytnutí samozřejmě lze zamítnout, ale pak musí být vždy zdůvodněno, jakým způsobem by v konkrétním případě došlo k ohrožení účelu trestního řízení.

Domnívám se, že v opačném případě – tedy jestliže by poskytnutí informace o probíhajícím trestním řízení bylo vždy vyloučeno – by druhá část příslušného ustanovení („pokud…“) nemusela v zákoně vůbec být. Ostatně i Úřad sám ve svém rozhodnutí zmiňuje v souvislosti s jednotlivými žádostmi diskreci (uvážení).

(Samostatnou kapitolou je zde skutečnost, že městský úřad mou prvotní žádost zamítl v době, kdy ještě žádné trestní řízení neprobíhalo.)

Na druhou stranu je přínosné a chvályhodné, že Úřad u této otázky do určité míry doplnil úvahy a argumenty, které v předchozím řízení absentovaly.

Jak již zaznělo, ve věci rozhodnutí městského a krajského úřadu jsem v loňském roce rovněž podal správní žalobu. Příslušné řízení u správního soudu (v otázce nadále platné, nezrušené části tohoto rozhodnutí, tj. neposkytnutí trestního oznámení) v současnosti probíhá. O dalším vývoji budu informovat.

Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.