Dnešní příspěvek výjimečně nebude úplně soudobý. Vzhledem k dnešnímu výročí se pro tentokrát vrátím do Příbrami poloviny 20. století a následně ve světle této historie stručně okomentuji nedávné komunistické výroky. Smutných případů bezpráví z doby totality je samozřejmě velká řada, níže navazuji na téma, kterému jsem se před lety věnoval při své diplomové práci v oboru historie.
Prolog
„Světový názor, víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem.“
– Ústava Československé republiky ze dne 9. května 1948
Minulost
V noci ze 13. na 14. dubna 1950 proběhla na Svaté Hoře tzv. akce „K“, při které došlo po celém Československu k likvidaci klášterů a mužských řeholních řádů; řeholníci byli soustředěni do několika internačních klášterů. Transport řeholníků ze Svaté Hory měl číslo 52. Nebudu zde zabíhat do podrobností o akci ani o režimu internace, pouze vyjmenuji jednotlivé internované osoby.
Co jméno, to příběh komunisty způsobené zvůle a příkoří.
Řeholník určený k internaci do kláštera Želiv:
P. Emanuel Oktábec (správce)
Řeholníci určení k internaci do kláštera v Králíkách (v závorce řádová jména):
P. Bernardin Čáka, Štěpán Daňko (Epifan), Jan Dudek (Metoděj), Alois Fiala (Vincent), P. Jan Hudeček, P. Rudolf Chytil, P. Michal Jahoda, P. Václav Jelen, P. Josef Kabát, P. Jan Kučera, P. František Líkař, P. Jan Pavelka, Cyril Říha (Alexandr), P. Rajmund Tkáč, Josef Zábrana (Benedikt)
27. září 1950 pak byly v rámci obdobné akce „Ř“, zaměřené na řeholnice, internovány řádové sestry z exercičního domu a z mateřské školy, která se nacházela v tzv. Kličkově vile.
Řeholnice určené k internaci z kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského:
Regina Bolechová, Magdalena Nohavová, Kalista Nová
Řeholnice určené k internaci z řádu chudých školských sester De Notre Dame:
Anna Jakoubková, Alžběta Prokšová, Ludmila Zíková, Anna Regina Zítková, Ludmila Zítková, Marie Žemličková
(Archivní materiály týkající se přípravy internace dále uváděly řádové sestry Marii Počenkovou a Miroslavu Šmakalovou; v dohledaných dokumentech o samotné internaci tyto řeholnice zmíněny nebyly.)
Současnost
Před nedávnem zazněly komentáře od členky KSČM, která se v souvislosti s podílením se na zlepšování života ve městě odvolávala na ústavní právo a zmiňovala, že má problém zvednout ruku pro to, co je ve prospěch církví.
Škoda, že (nejen) před 68 lety byla ústavní práva pro komunisty pouze cárem papíru. Je skvělé, že se jich dnes může svobodně domáhat i ten, kdo se hlásí k ideologii, která je v minulosti zdatně pošlapávala. Ovšem zároveň (právě proto) považuji taková zvolání za poněkud pokrytecká.
A že komunisté nechtějí podpořit církve? Myslím, že P. Oktábec a další by se spíš hanbou propadli, než aby žadonili u těch, kteří z nich kdysi udělali občany druhé kategorie.
Epilog
„Musela být vylomena klášterní vrata, protože řeholníci odmítli otevřít. Další průběh akce byl hladký.“
