(AKTUALIZACE 26. 1. 2020: Doplněna reakce p. starosty a odpověď Bublifuku) Při posledním zasedání příbramského zastupitelstva 20. ledna 2020 se stala jedna nezvyklá věc. Na pohled okrajová, ale pro řádné fungování příbramského zastupitelstva ne zcela zanedbatelná.
Jak bylo zřejmě již dostatečně medializováno, jeden z bodů byl „Náklady na zvažovanou zakázku Rekonstrukce akvaparku“. Jak vyplývá z veřejně dostupného materiálu (viz např. obrázek), který byl předložen zastupitelům, tento bod obsahoval dva samostatné návrhy: Zaprvé (ne)vzetí na vědomí aktuálních prognózovaných nákladů zakázky „Rekonstrukce akvaparku“ ve výši 440 miliónů Kč bez DPH. Zadruhé (ne)schválení zastropování nákladů na zakázku „Rekonstrukce akvaparku“ částkou 301,2 miliónu Kč bez DPH.
Při samotném projednávání tohoto bodu zazněly v rozpravě dva pozměňovací návrhy. Jeden snižoval finanční strop rekonstrukce aquaparku na 250 miliónů, dle druhého se mělo pokračovat v přípravě výběrového řízení na rekonstrukci aquaparku.
Je v příbramském zastupitelstvu zvyklostí, že pozměňovací návrhy se hlasují pozpátku, tedy od posledního předloženého. S tím, že případný úspěch pozměňovacího návrhu ve stejné věci znamená (logicky), že o původním návrhu v téže věci se již nehlasuje.
(Považuji za podstatné zdůraznit „ve stejné věci“. Kdyby si například město odhlasovalo, že ve znaku města bude pouze červená barva, pozbývá smyslu hlasovat o návrhu, že ve znaku bude pouze bílá barva. Na druhou stranu lze stále hlasovat například o tom, zda znak bude hranatý, nebo kulatý.)
Podobná situace nastala i v pondělí 20. ledna 2020. Byl schválen pozměňovací návrh požadující pokračování v přípravě výběrového řízení dle dosavadního scénáře, takže nebyl důvod hlasovat o jednom nebo druhém limitu (zastropování). Potud je vše v pořádku.
Ovšem méně pochopitelné bylo, že okamžikem schválení uvedeného pozměňovacího návrhu byl příslušný bod programu předsedajícím ukončen. Hlasování o samostatném návrhu o (ne)vzetí na vědomí aktuálních prognózovaných nákladů zakázky bylo zcela vypuštěno. (Viz audiozáznam s příslušnou částí jednání, čas 1:07 až 1:15 a dále 3:58 až 4:02.)
Příslušné dva návrhy (zda pokračovat v přípravách a zda vzít na vědomí částku nákladů) přitom nebyly nijak v konfliktu, přijetí jednoho nevylučovalo přijetí druhého. (Ne)vzetí na vědomí bylo stále hlasovatelné, bez ohledu na to, že zastupitelé vyloučili možnost zastropování a projevili vůli pokračovat v přípravách.
Tento postup je o to překvapivější, že podobné „vícedílné“ hlasování v rámci jednoho a téhož bodu už na zastupitelstvu v minulosti bez problémů proběhlo, přijetím dílčího usnesení nebylo vyloučeno další hlasování v témže bodě. Viz například hlasování o fondu zápůjček v říjnu 2019 (bod 4), o informovanosti veřejnosti v březnu 2019 (bod 3) nebo shodou okolností hlasování o aquaparku v únoru 2018 (bod 3).
Pokud zastupitelům není umožněno (ať už kdykoli) plně uplatnit svou hlavní pravomoc, tedy hlasovat jménem svých voličů o legitimních (hlasovatelných) návrzích, jedná se o krok – jakkoli v tomto konkrétním případě doufejme nechtěný – proti demokratickým principům.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
———
Pan starosta Konvalinka (předsedající schůze zastupitelstva) zareagoval na facebookové stránce Bublifuku následovně:
„Vážení čtenáři/diskutující,
ačkoli se běžně nepouštím do polemik, cítím, že je na místě, abych vyjádřil své stanovisko k článku „Hlasovací mechanismy příbramského zastupitelstva: Prosté přehlédnutí, nebo záměrná svévole?“
Nejprve mi dovolte poděkovat autorovi článku za aktivitu, díky které mám zpětnou vazbu, jak může na některé občany působit jednání zastupitelstva a jak já možná působím na veřejnost jako předsedající. Může se zdát, že v článku jsou učiněny poměrně logické závěry, nicméně bych touto cestou rád některé skutečnosti uvedl na pravou míru. Jaké zásady tedy platí pro přijímání usnesení a hlasování?
Základní informace nalezneme v zákoně o obcích, kde je stanoven obecný rámec – např. kdy je zastupitelstvo schopno se usnášet, základní způsoby hlasování (např. veřejné hlasování, tajné hlasování). Podstatná část je však ošetřena jednacím řádem, který je zastupitelstvo povinno vydat.
Je obvyklé, že v rámci hlasování bývá nejprve hlasováno o protinávrhu a teprve poté o původním návrhu usnesení. Pokud je přijat protinávrh nadpoloviční většinou všech členů zastupitelstva, je logické, že není třeba o původním návrhu hlasovat. Takto to má v podstatě upraveno i naše zastupitelstvo ve svém jednacím řádu. V případě, že je předložen návrh usnesení, kdy povaha tohoto usnesení vyžaduje, aby zastupitelstvo hlasovalo o jednotlivých bodech navrženého usnesení, stanoví jejich pořadí pro postupné hlasování předsedající. Takto to máme opět v našem jednacím řádu stanoveno. V tomto konkrétním případě, zmiňované autorem článku, nebylo k samostatnému hlasování k jednotlivým bodům přistoupeno, neboť povaha usnesení toto nevyžadovala a ani předkladatel toto nenavrhoval.
A nyní se podívejme na rozdíl mezi pozměňujícím návrhem a protinávrhem: Podívejme se opět do jednacího řádu: Byly-li uplatněny pozměňující návrhy, dá předsedající hlasovat nejprve o těchto změnách a poté o ostatních částech návrhu. Pro jednodušší představu čtenářů bych v tomto směru uvedl příklad – je navržen program zasedání zastupitelstva a je podán návrh na zařazení dalšího bodu do programu. V tomto případě se tak nejprve hlasuje o zařazení dalšího bodu do programu a až poté se hlasuje o celém programu.
Dalším příkladem může být např. situace při schvalování rozpočtu, kde mohou být předkládány pozměňující návrhy, aby došlo ke snížení jedné položky a k navýšení druhé položky – tedy nejprve se hlasuje o pozměňujících návrzích a poté se schvaluje rozpočet jako celek. Pokud bych měl uvést příklad pozměňujícího návrhu v tomto konkrétním případě, pak jím byl návrh kolegy Schejbala, a to na „zastropování nákladů“ na částku 250 miliónů korun.
Protinávrh je oproti tomu vnímán např. jako možná varianta, kdy jednu z variant vybere předkladatel (předkladatel předložil v tomto konkrétním případě materiál bez variant). V případě, že jiný zastupitel uplatní protinávrh, pak se hlasuje nejprve o tomto protinávrhu. Schválením jedné varianty (toto v sobě zahrnuje i protinávrh) se ostatní považují za nepřijaté a dále se o nich nehlasuje. Toto byl případ i návrhu pana Ing. Holého – zde se jednalo o protinávrh a nikoli o pozměňující návrh.
Cítím, že je potřeba se ohradit proti náznaku „přehlédnutí nebo záměrné svévole“. Protinávrhy jsou podávány zpravidla na základě proběhlé diskuse – např. v diskusi ze strany Mgr. Humlové zaznělo, že nemá dostatečné informace pro to, aby se mohla rozhodnout. Pokud by podala návrh na stažení materiálu z tohoto důvodu, pak by byl jedním z protinávrhů předkládanému návrhu. Zmíněný poslední příklad se v minulosti opakovaně stal a nikdy to, že zastupitelé odhlasovali stažení připraveného materiálu, ve kterém dle jejich názoru chyběla např. kalkulace, nebylo označováno „přehlédnutím nebo záměrnou svévolí“.
Na závěr si dovolím malé zamyšlení ve smyslu: když dva dělají totéž, není to totéž. Materiály, které jsou běžně předkládány na zasedání zastupitelstva mají, ve valné většině, jedno společné – tím je ta skutečnost, že jsou připravovány určitým procesem a troufám si říct i problematiky znalými osobami. I proto se někdy příprava takových materiálů může zdát zdlouhavá, nicméně si pak zastupitelé mohou být téměř na 100% jisti, že jsou jim k rozhodnutí předloženy podklady, které v sobě zahrnují vše, co je pro jejich rozhodování podstatné.
Tím může být i samotná formulace usnesení – žádný obecně závazný právní předpis nestanoví, jakou slovní formulaci mají mít navrhovaná a následně přijímaná usnesení. Pro vznik usnesení samotného je nutné přihlížet k procesu jeho formulace a cíli, k němuž je směřováno. Při přijímání usnesení je třeba zdůraznit, že nad formální podobou jakéhokoliv usnesení je podstatný jeho obsah, zejména z hlediska správnosti jeho formulace.
Předkladatelé většinou respektují příslušná znění ustanovení zákona o obcích a při formulaci usnesení vychází z vymezených oprávnění zastupitelstva – např. zastupitelstvo schvaluje, zřizuje, zrušuje, odvolává, deleguje, rozhoduje (včetně možného záporu) atd. Zjednodušeně řečeno – návrhy usnesení by měly být formulovány tak, aby jejich obsah vyjadřoval projev vůle zastupitelstva v konkrétní věci a sledoval zákonem stanovený cíl nebo ze zákona vyplývající účel.
A jak je to s usnesením, ve kterém zastupitelstvo sdělené informace „bere na vědomí“? V případech, ve kterých se objevuje formulace „zastupitelstvo bere na vědomí“ je nutné rozlišovat, zda takto zaznamenaná informace vyjadřuje stav, kdy přítomní členové zastupitelstva byli seznámeni např. s obsahem, s protokolem, se zprávou o činnosti obce – tzn. pouze se informace vyslechli či převzali v listinné formě, aniž by se k tomu jakkoli jako kolektivní orgán vyjádřili, nebo zda hlasují o předložených informacích a projevují tak závazně vůli v konkrétní věci. Jak bylo uvedeno výše, zde právě záleží na té správné formulaci – v tomto konkrétním případě si dle svého vyjádření předkladatel pod pojmem „bere na vědomí“ představoval „schvaluje, souhlasí“, ale jiní zastupitelé tuto formulaci považovali za pouhé sdělení informace.
Statečným, kteří dočetli až sem, děkuji za pozornost.“
———
Odpověď T. Moslera na reakci p. starosty:
„Myslím, že se trochu míjíme ve vnímání toho, v čem by vlastně mohl být problém. Není zde zcela podstatné, zda poslední předložený návrh označíme jako “pozměňovací návrh”, nebo “protinávrh”. Ať už nazván jakkoli, úspěch tohoto posledního návrhu vyloučil hlasování o návrhu s jednou nebo druhou částkou (limitem). Píšete, že při přijetí protinávrhu není třeba hlasovat o původním návrhu. Potud nejsme v rozporu.
V tomto konkrétním případě ale byl součástí bodu ještě jeden samostatný původní návrh, ono vzetí na vědomí. Uvádíte, že navrhovatel nepožadoval samostatné hlasování. Ovšem mně už ze samotné formulace bodu (viz článek) vychází, že zde byly původní návrhy dva, a ty měly dle mého být hlasovány (považovány za hlasovatelné) samostatně – 1) bere x nebere na vědomí 2) schvaluje x neschvaluje. Nešlo o jeden sloučený návrh “(ne)bere a (ne)schvaluje”. (Jiná situace by byla, kdyby obsahem obou návrhů navrhovatele byly dvě různé částky limitů, pak by samozřejmě “spadly pod stůl” oba návrhy zároveň.)
Ano, po schválení varianty potvrzující pokračování příprav se stal nehlasovatelným návrh č. 2 s cenovým limitem (i další návrh s jiným limitem). Ale domnívám se, že o (ne)vzetí na vědomí zastupitelé stále měli hlasovat (paradoxně tím spíš, když nedošlo k zastropování). Vzetí (případně nevzetí) na vědomí kalkulované částky by nebylo v žádném rozporu s předchozím potvrzením příprav, ani naopak. (Viz možná ne úplně povedený příměr se znakem města v textu.)
Návrh se vzetím na vědomí by podle mého názoru byl nehlasovatelný jen tehdy, pokud by předtím byl přijat protinávrh například typu “zastupitelstvo nechce brát na vědomí žádné částky”. Nebo oba původní návrhy zároveň by šlo vyloučit usnesením typu “zastupitelstvo nechce projednávat žádné konkrétní částky”. To se ale nestalo. Otázkou tedy zůstává, proč nebylo umožněno (resp. čím bylo vyloučeno) hlasování o návrhu č. 1 se vzetím na vědomí?“
