Na podzim loňského roku vznikl v Pahorkové ulici na Březových Horách nový chodník. V místech, kde dříve byla částečně vyštěrkovaná plocha, částečně rozježděný trávník. Kultivace veřejného prostoru je samozřejmě chvályhodná. Věc má ale v tomto případě jeden háček: Chodník se nedá jako chodník tak docela používat.
Kromě jiného totiž obsahuje terénní „zuby“. Kvůli tomu je omezena, případně zcela vyloučena jeho využitelnost obyvateli se sníženou pohyblivostí. Ti se tak musejí nadále pohybovat ve vozovce. Chodník navíc zčásti funguje jako parkovací plocha, kdy stojící auta taktéž ztěžují bezproblémový průchod. Podrobnosti, včetně naší komunikace s odborem investic a s březohorským osadním výborem, shrnujeme v tomto článku s komentářem.
Na úvod vizuální porovnání dřívější a současné podoby příslušné části ulice Pahorková.
Podoba Pahorkové ulice před rekonstrukcí, bez chodníku (foto: mapy.cz)
Podoba Pahorkové ulice po rekonstrukci, s chodníkem a terénními schody
Pro úplnost poznamenejme, že příslušný úsek je pěšími i motoristy celkově využíván v relativně malé míře.
Zakázka a předpisy týkající se chodníků
Výstavba chodníku proběhla v rámci rekonstrukce ulice V. Šáry a severní části ulice Pahorková na Březových Horách. Hodnota celé zakázky (včetně pozdějšího dodatku) činila 1,47 milionu korun (vč. DPH). Její podstatnou část tvořila oprava povrchu vozovky.
Z položkového rozpočtu vyplývá, že samotný chodník (plocha 108 m2 + obrubníky) přišel daňové poplatníky na přibližně 370 tisíc korun (vč. DPH).
To vše by samo o sobě mohlo být v pořádku. Otazníky vyvstávají, když se podíváme na výsledné provedení z pohledu bezbariérovosti. Nejprve pár suchopárných vět z pravidel.
Stavební zákon (platí i pro stavby, které nevyžadují povolení) mj. uvádí:
Chodníky, nástupiště veřejné dopravy, úrovňové i mimoúrovňové přechody, chodníky v sadech i parcích a ostatní pochozí plochy jako součást veřejných prostranství musí splňovat požadavky na přístupnost.
Vyhláška o požadavcích na výstavbu mj. uvádí:
Komunikace pro pěší v zastavěném a zastavitelném území musí umožňovat samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osob s omezenou schopnosti pohybu nebo orientace […].
Česká technická norma pro projektování místních komunikací (ČSN 73 6110) v části 4.2.2 (zásady řešení) mj. uvádí:
Bezpečnostní principy návrhu místních komunikací musí sledovat a respektovat zejména:
[…] uspořádání bezbariérové s ohledem na potřeby osob s omezenou schopností pohybu a orientace […].
Obdobný účel („bezbariérový, plynulý pohyb“) je popisován i v části 10.1 normy (komunikace pro chodce).
Nyní zpět k realitě chodníku v Pahorkové ulici.
Jak je patrné z fotografií, přes šířku celého chodníku jsou dvě umístěny šikmé hrany. V závěrečné části pak následují schody bez nájezdových ploch a chodník končí směrem do ulice V. Šáry vysokým obrubníkem (bez snížení).
Všechny tyto prvky ztěžují, ne-li znemožňují použití chodníku ze strany občanů s omezenou pohyblivostí. Dalším faktorem, který k využití chodníku pro chůzi příliš „nezve“, je parkování vozidel na něm.
Nešvar v podobě parkování vozidel na chodníku se již dostal i na Březové Hory
Při přípravě článku nás zajímal pohled Osadního výboru Březové Hory a Odboru investic a rozvoje města MěÚ Příbram.
Komunikace s odborem investic
S podnětem ohledně souladu chodníku s normami jsme se obrátili na Odbor investic a rozvoje města (OIRM) MěÚ Příbram.
Poukazovali jsme na to, že ve smlouvě o dílo je mj. uvedena závaznost technických norem, s tím, že chodník v této podobě neumožňuje bezbariérový pohyb chodců.
Na naše připomínky a dotazy jsme se dočkali spíše nejednoznačných odpovědí.
J. Vomáčka z OIRM nejprve odepsal:
[…] “chodník” nebyl průchozí v místech, kde jsou dnes po opravě umístěny dva schody, tzn. nebyl chodníkem ve smyslu slova (zákon nedefinuje, co je chodník), ale pouze “slepá” přístupová komunikace k rodinnému domu č.p. 410, výjimečně k chůzi.
Podle zdokumentovaného stavu před opravou tak dané místo nebylo využíváno jako chodník, ale podle vyjetých kolejí převážně sloužilo spíše jako parkovací místo a tento stav přetrvává jako zvyklost i po opravě.
Obecně lze říci, že chodník je ta část pozemní komunikace určená převážně k použití chodci, což z daného a na základě místních poměrů neslouží. Navíc uvedený prostor je vedený jako ostatní komunikace, vedená jako místní komunikace III. třídy.
V naší reakci jsme mj. zmínili, že když je zakázka na chodník, smlouva na chodník, má to obrubník jako chodník a příslušná část plynule navazuje na chodník (v Prokopské ulici), lze dovozovat, že se jedná o chodník. O chodníku se opakovaně výslovně hovoří i přímo v zadání zakázky (popis prací).
Za nepříliš případnou považujeme také argumentaci „ostatní komunikací.“
V zákoně o pozemních komunikacích se uvádí:
Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikaci též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími […].
Ostatně chodníky se na pozemcích typu „ostatní komunikace“ nacházejí i na řadě jiných míst v Příbrami.
V další odpovědi od OIRM bylo primárně objasňováno použití zátěžové dlažby (tu jsme nijak nekomentovali). Odbor též zmiňoval zohlednění požadavků občanů.
K tomu jsme zaslali poslední reakci, jejíž podstatou byla tato otázka:
Je zcela v pořádku, že byly vzaty v potaz požadavky a připomínky občanů – ale nebylo by logičtější tyto požadavky zjistit už před vyhlášením zakázky?
Na náš e-mail již nepřišla žádná reakce. Souhrn naší komunikace s OIRM je k dispozici zde.
Pokud odhlédneme od otázky samotného chodníku, poněkud překvapivě působí, že MěÚ Příbram předává neveřejnou korespondenci (včetně údajů o odesilatelích) subjektům, kterých se netýká. Z naší korespondence s Osadním výborem Březové Hory (OsV) totiž vyplynulo, že má informace o naší komunikaci s městským úřadem.
Komunikaci s úřadem také svérázným způsobem veřejně okomentovala Alena Smejkalová (Zelení), předsedkyně OsV: „Díky umanutosti jednotlivců, kteří neváhají danou věc hnát až k vedení OIRM, opět zůstává pachuť.“ (Pomiňme, že jsme si pouze „dovolili“ poukázat na možný rozpor veřejné zakázky s normami.)
Za naši snahu o racionální realizaci zakázek se nestydíme, v tom problém nevězí. Jde o to, že tato informovanost nedávala příliš smyslu; nepsali jsme odboru nic o OsV, v e-mailu nebyl nikdo další jmenován a zadavatelem zakázky je město, nikoli osadní výbor.
Komunikace s osadním výborem
Osadnímu výboru Březové Hory (OsV) jsme zaslali následující dotazy:
- Byli jste dopředu (před realizací) obeznámeni s tím, že přes celou šířku chodníku budou dvě šikmé hrany?
- Pokud ano, jaký postoj osadní výbor k tomuto provedení zaujal?
- Jaký je názor osadního výboru na to, že chodník celkově neumožňuje bezbariérový pohyb chodců?
Z prvotní odpovědi v zásadě vyplynulo, že OsV nechce záležitost dále komentovat. Hlavní část odpovědi osadního výboru k chodníku zněla takto:
Není nám zřejmé, proč tomuto kousku ostatní plochy věnujete tolik energie a čeho chcete vlastně dosáhnout.
Myslíme si, že všechny potřebné informace Vám poskytl pan Vomáčka v e-mailu z 31.10.2024, kde vyčerpávajícím způsobem shrnul důvody a způsob provedení oprav.
Opravu ulic Pahorkové a Václava Šáry se nám podařilo prosadit po velkém úsilí a místní jsou dle našich informací skutečně spokojeni s tím, že se po mnoha letech nemusí pohybovat po tankodromu mezi dírami a propadlými kanály.
Úprava rozježděné a rozbahněné přilehlé plochy, kudy nikdo nikdy nechodil a běžně tam stojí auta, je pro místní jen příjemným bonusem.
Na základě diskuse na FB jsem pozval všechny, kdo chtějí opravu ulic Pahorková a V. Šáry včetně všeho souvisejícího probrat, aby přišli na OV 13.11.2024. Přišel pouze […]. Za Osadní výbor proto už nemáme potřebu se k této akci vyjadřovat.
Na základě další komunikace jsme si nakonec domluvili se dvěma členy OsV schůzku, která proběhla v lednu 2025.
Z této schůzky vyplynulo, že OIRM řešil s OsV (v době před realizací zakázky) primárně provedení dlažby. S tím, že s výsledným rozsahem „bariérovosti“ nebyl OsV předem obeznámen. Také zaznělo, že pro OsV byla podstatná samotná oprava silnice.
Závěr
Pokud město realizuje zakázku na nový chodník, domníváme se, že výsledek by měl v maximální míře splňovat příslušné požadavky týkající se chodníků. V tomto případě třeba jiným vyspádováním v prostoru nájezdu ke garážím, který by výškově nezasahoval do celé plochy chodníku.
Je pravdou, že příslušný úsek byl a je chodci využíván v omezené míře, jak naznačuje OIRM. (Zároveň poznamenejme, že po sousední silnici projede odhadem 10 aut za hodinu.)
Jestliže ovšem toto má být důvod pro toleranci vůči překážkám na chodníku, pak dle našeho názoru bylo se stejnou logikou (malý počet chodců) možno rovnou od počátku dílčí část zakázky neoznačit jako chodník, ponechat poslední úsek zatravněný, část směrem k Prokopské ulici opatřit zvýšeným obrubníkem (za účelem zabránění vjezdu vozidel; s možnou obnovou zatravnění) a zpevnit pouze příjezdové plochy k rodinnému domu a ke dvěma garážím.
Takové provedení by „alespoň“ ušetřilo prostředky z městského rozpočtu (při zachování záměru v podobě zkulturnění prostoru).
Takto se nelze ubránit dojmu, že plocha do určité míry slouží spíše ke zlepšení parkovacího komfortu řidičů jednoho až dvou vozidel – v zástavbě rodinných domů s vlastními pozemky.
Na závěr připomeňme, že starosta J. Konvalinka (ANO) nedávno avizoval, že rok 2025 má být rokem chodníků.
Doufejme, že chystané rekonstrukce budou probíhat s větší rozvahou. A tak, aby byl brán ohled i na méně zdatné chodce.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
