Dne 7. března 2025 bylo vydáno rozhodnutí o neregistraci významného krajinného prvku (VKP) na Fantově louce v Příbrami. V této souvislosti jsme zaslali několik dotazů Oddělení životního prostředí při MěÚ Dobříš, které toto rozhodnutí vydalo. V tomto článku přinášíme obdržené odpovědi.
U jednotlivých otázek, zaslaných úřadu, jsme vždy nejprve uvedli kontext z obsahu rozhodnutí, ke kterému jsme se dotazovali. Doplňme, že MěÚ Dobříš (nikoli MěÚ Příbram) o věci rozhodoval kvůli tomu, že jeden z účastníků řízení o registraci VKP uspěl s námitkou podjatosti MěÚ Příbram.
Pro lepší přehlednost jsou otázky a odpovědi členěny na pět částí. Kde to bylo účelné, byly k citacím doplněny čísla příslušných stránek v rozhodnutí. Odpovědi MěÚ Dobříš jsou psány kurzívou.
I. část
Kontext: V rozhodnutí se mj. uvádí, že se „v předložených odborných stanoviscích a posudcích objevují zjevné vady a nepřesnosti, pro které se mohou tyto odborné dokumenty jevit přinejmenším jako méně věrohodné“ (str. 39).
Otázka: Pokud měl úřad pochybnosti o věrohodnosti předložených posudků, proč nezadal vlastní znalecké posudky, jak to umožňuje ust. § 56 správního řádu?
Odpověď: Správní orgán neměl potřebu zadat vyhotovení vlastních znaleckých posudků vzhledem k základním zásadám činnosti správních orgánů uvedeným v ust. § 2–8 správního řádu, v návaznosti na délku vyhotovení takových odborných posudků a hodnocení a konečně také kvůli vlastnímu vyhodnocení správního orgánu, kdy toto nebylo shledáno pro rozhodování jako zásadní.
II. část
Kontext: V posledních desetiletích vzrůstá – jak z objektivních důvodů, tak vzhledem k průběžným opatřením orgánů veřejné moci s celostátní působností – význam vody a jejího zadržování v krajině. (Např. „Koncepce ochrany před následkem sucha pro území České republiky na období 2023–2027“ nebo již starší „Usnesení k přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody“.)
Rozhodnutí potvrzuje existenci mokřadního biotopu v lokalitě. Ovšem významem či vhodností ochrany mokřadu, resp. ochranou zadržování vody v krajině jako možného argumentu ve prospěch případné změny režimu ochrany přírody se úřad v rozhodnutí prakticky nezabývá.
Z obsahu odůvodnění se jeví, že potenciální význam lokality při zadržování vody v krajině byl upozaděn. („Upozadění“ myšleno ve srovnání s popisem a hodnocením výskytu chráněných druhů, které je podle redakce obšírnější.)
Otázky:
– Do jaké míry a jakým způsobem úřad při rozhodování zohlednil případný význam lokality při zadržování vody v krajině?
– Prosím o obecný komentář k tomu, zda dle názoru úřadu v rozhodnutí byla, či nebyla řešena spíše ochrana druhů (myšleno oproti rovnocennému posouzení obou aspektů – druhové ochrany a ochrany vody), a případně z jakého důvodu.
Odpovědi:
– Správní orgán považuje za velice důležité zadržování vody v krajině. Za stejně zásadní ovšem považuje také to, aby se tak dělo přirozenou cestou, nikoliv aby toto bylo závislé na antropogenní činnosti, popřípadě aby se jednalo o umělou dotaci vody či o dotaci z jiných uměle vytvořených a nevhodných (pro životní prostředí) zdrojů.
– Správní orgán považuje za stejně důležitou ochranu veškerých části ochrany přírody a krajiny, ať již jimi jsou myšlené živé části (živočichové nebo rostliny) či neživé složky životního prostředí.
III. část
Kontext: Úřad v rozhodnutí na jednu stranu naznačuje (str. 37), že vlastníci pozemků by případně nemuseli „souhlasit či podílet se, nebo alespoň tiše strpět, navrhované opatření a zásahy“ (mozaikovité seče, podpora vodního režimu aj.). Přičemž tuto okolnost úřad předkládá spíše jako argument v neprospěch registrace VKP.
Na druhou stranu úřad uvádí (str. 40): „Je pravděpodobné, že případní noví vlastníci nemovitostí v dané lokalitě by adekvátním způsobem o daný vodní a mokřadní ekosystém pečovali.“ Což úřad uvádí jako argument ve prospěch jím navrhovaného řešení, mimo režim VKP.
Lze vnímat určitý rozpor, kdy dle úřadu by vlastníci pozemků možná nebyli přístupni určitým opatřením ve prospěch ochrany životního prostředí, ovšem zároveň by vlastníci pozemků byli přístupni jiným opatřením ve prospěch ochrany životního prostředí. (Z obsahu rozhodnutí přitom mj. plyne, že jeden z vlastníků aktuálně žádá o vynětí ze zákazů u zvláště chráněných druhů – nesouhlasí tedy ani se stávajícím režimem ochrany.)
Otázka: Na základě čeho úřad vyhodnotil, že jedna opatření by vlastníkům možná nevyhovovala, zatímco jiná opatření by jim možná vyhovovala?
Odpověď: V této otázce bylo spojeno více částí odůvodnění daného rozhodnutí dohromady. Námi navrhované řešení se nachází v jižní části posuzovaného území, v současné době s nejvyšší hladinou spodní vody, v místě tzv. terénní deprese, kde je také zaznamenán a potvrzen nejvyšší výskyt zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a jež se z velké části nachází na pozemcích ve vlastnictví města Příbram, které by navržené opatření (také v návaznosti na posledního jednání Zastupitelstva města Příbram ohledně dané lokality) a dle názoru správního orgánu, mohlo akceptovat. Je možné, že by navrhované opatření z části zasahovalo také na pozemky jiných vlastníků, kteří by ovšem v návaznosti na celkový záměr výstavby v dané lokalitě měli být uspokojeni.
Co se týká případné péče či zájmu o daný vytvořený biotop, jak je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí, tak by se již jednalo o nové vlastníky nemovitostí v daném území, kterým zcela jistě bude záležet na kvalitě okolního prostředí, kde žijí.
IV. část
Kontext: Úřad v právě zmíněné souvislosti dále zmiňuje (str. 37): „(…) není zřejmá a jasná vůle vlastníků dotčených pozemků podílet se na péči o území, je nanejvýš pravděpodobné, že bez toho zanikne navrhovaný předmět ochrany. Předpokládáme, že vyhlášením daného území jako RVKP bez souladu s vlastnickými právy nemůže dlouhodobě fungovat, prosperovat a mít další vývoj.“
Výše uvedené může zčásti budit dojem, jako kdyby opatření na ochranu přírody bylo v obecné rovině vhodné či možné stanovit pouze na pozemcích takových vlastníků, kteří mají k ochraně přírody vstřícný postoj.
Otázky:
– Měla či neměla by se dle názoru úřadu opatření ve prospěch ochrany přírody uplatňovat (či neuplatňovat) výhradně na základě stavu přírody (bez ohledu na to, kdo dotčené pozemky vlastní)?
– O jaký princip, zavedenou rozhodovací praxi či zákonné ustanovení opírá úřad svou úvahu či náznak, že při určování případného režimu ochrany přírody má být zohledněno (v tomto případě coby argument proti možnému posílení režimu ochrany), jakou součinnost jsou při ochraně přírody ochotni vyvíjet vlastníci pozemků?
Odpověď: Správní orgán má dlouhodobé povědomí, mimo jiné z jeho praktických poznatků a odborných zkušeností a v mnohé odborné literatuře zmiňované, že dlouhodobá péče o cokoliv, jež je v rozporu s názory a postavením vlastníka pozemků, nevede a zákonitě nemůže vést k souladu, prosperitě a perspektivě.
Samozřejmě, že dle názoru správního orgánu by měla být vždy vyvíjena činnost ve prospěch přírody a krajiny, respektive veškeré aktivity by měly brát zřetel, respektovat a zaměřovat se na ochranu všech částí životního prostředí. Vždy je ovšem nutná součinnost vlastníka daného pozemku.
V. část
Kontext: Úřad v rozhodnutí několikrát odkazuje na Územní plán města Příbram („ÚP“). Dle názoru redakce lze o případném posílení režimu ochrany přírody rozhodnout i na územích, která jsou podle aktuálního ÚP zastavitelná.
Úřad také obecně okomentoval tvorbu ÚP (str. 40) – „(…) by vyvstala na mysl otázka, zdali město Příbram nerezignovalo na tvorbu svého územního plánu.“ To může působit poněkud překvapivě z hlediska působnosti jednotlivých složek státní správy. (Myšleno tak, že lze předpokládat, že orgány územního plánování se obdobně nevyjadřují k problematice ochrany přírody.)
Otázka: Měl či neměl by se dle názoru úřadu orgán ochrany životního prostředí v dané záležitosti zabývat pouze otázkou režimu ochrany přírody (nikoli stavem ÚP), a proč?
Odpověď: Orgán ochrany přírody a krajiny se musí při posuzování každého záměru zaobírat a posuzovat všechny složky životního prostředí, musí brát v potaz všechny dotčené zájmy. Při své správní úvaze a rozhodování musí zohlednit již vydané dokumenty, stanoviska a vyjádření související s daným záměrem. Nelze se od tohoto všeho odtrhnout a slepě posuzovat daný záměr jen jednostranně.
Posuzovala se mimo jiné také otázka územně plánovací dokumentace, kdy ve vydaném rozhodnutí správní orgán uvedl všechny jemu známé a zjištěné skutečnosti a podklady, neboť územní plán je právně závazný základní dlouhodobý koncepční dokument vydávaný pro celé území určité obce a je jedním ze základních nástrojů územního plánování.
Územní plán je nástrojem realizace místních záměrů, řeší otázky územního rozvoje dané obce s přihlédnutím ke stavu, podmínkám a možnostem území. V procesu pořizování či změně územního plánu je vždy každá lokalita nebo celek projednána se všemi dotčenými orgány, jež dané území posuzují dle jím svěřených zvláštních zákonů. Dochází k posuzování řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem toho musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování práva předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy.
Dle shora popsaného tedy správní orgán ve vydaném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že pouze upozorňuje na skutečnost, že již více jak 40 let se jedná o území, které je určeno k zástavbě a že tedy město Příbram mělo dostatečně dlouhou dobu učinit opatření směřující k posílení ochrany přírody a krajiny v řešené lokalitě.
=====
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
