O tom, že společnost Energo Příbram (provozovatel příbramské teplárny) uvažuje v areálu teplárny o vybudování spalovny, jsme již informovali v loňském roce. Tento záměr v současnosti prochází posuzováním vlivů (EIA). Veřejnost může do 3. června 2024 předkládat připomínky.
Dokumentace k záměru obsahuje i po vypořádání původních připomínek různé nejasnosti. Podrobnosti shrnujeme v tomto článku. Nad rámec posuzování EIA lze také poznamenat, že již dnes existující a schválený počet spaloven v ČR by měl postačovat ke spálení veškerého (budoucího) odpadu. Nemůže být příliš hustá síť spaloven zbytečnou konkurencí pro rozsáhlejší třídění odpadů, případně zbytečnou ekologickou zátěží ve srovnání s recyklací?
Souhrn
Aktuální verze dokumentace je k dispozici zde.
Průvodní sdělení krajského úřadu je k dispozici zde.
Na úvod několik obecných informací z oznámení záměru, které bylo vypracováno pro oznamovatele (Energo Příbram).
| Záměrem projektu je výstavba zařízení na energetické využití komunálních odpadů (ZEVO) v lokalitě Příbram. Vzhledem k posouzení záměru je kalkulováno s jednou linkou o kapacitě 34,4 kt/rok. […]
Jako palivo pro navrhované ZEVO je uvažován energeticky hodnotný komunální odpad obsahující maximální množství materiálově nevyužitelných odpadů, kdy primární separace materiálově využitelných odpadů probíhá v rámci komunální sféry. V rámci provozu ZEVO není uvažována sekundární separace recyklovatelných odpadů. Svoz odpadů do předmětného zařízení je uvažován převážně v rámci území města Příbram. V případě potřeby je možné tuto zájmovou oblast rozšířit o blízké okolí v návaznosti na vhodnou svozovou vzdálenost. Zpracovávány budou především směsné komunální odpady (SKO), dále objemné odpady (OO) a případně další nerecyklovatelné odpady bez nebezpečných vlastností vhodné k energetickému využití. Svoz odpadů do předmětného zařízení je uvažován převážně v rámci území města Příbram. Další motivací projektu je zpracování odpadů v místě jejich vzniku, dlouhodobá stabilizace cen a poplatků za odpady pro občany a dále stabilní produkce tepla a stabilizace cen za teplo pro odběratele. […] Výhodou umístění v areálu Energo Příbram je existující infrastruktura a trh s teplem. Napojení zařízení ZEVO na stávající rozvody tepla systému CZT povede ke snížení spotřeby primárních paliv (dřevní štěpky a zemního plynu) nyní využívaných pro výrobu tepla pro potřeby dodávky koncovým odběratelům v síti CZT skrze horkovod a parovod. |
Základní technické specifikace jsou následující:
| Roční kapacita ZEVO: max 34 400 t/rok Denní kapacita ZEVO: max 99 t/den Instalovaný příkon kotle ZEVO: max 15 MW Předpokládaná roční výroba tepla: 240 000 GJ Směnnost: nepřetržitý provoz Počet provozních hodin za den: 24 Počet provozních hodin za rok: 7800–8350 |
Dopravní obslužnost (přeprava odpadu do spalovny) je popsána následovně:
| Předpokládá se návoz 50 svozových nákladních vozidel odpadu za jeden pracovní den (včetně svátků) při průměrné hmotnosti 5 t odpadu na jedno svozové nákladní vozidlo, přičemž v pátek se předpokládá konec návozu do 16:00 a v pondělí začátek návozu od 07:00. Noci (22:00-6:00) a víkendy jsou zcela bez jakéhokoliv dovozu odpadu do areálu.
Předpokládaná distribuce dopravy je 20 vozů (40 %) po silnici č. 18 z jihozápadního směru (směr Rožmitál pod Třemšínem), 18 vozů (36 %) po silnici č. 66 v jižním směru (směr Milín) a 12 vozů (24 %) po silnici č. 18 ze severovýchodního směru (směr Dubno). V závěrečném úseku od křižovatky ulice Husova s ulicí U Lilky až k vjezdu do areálu je předpokládáno vedení 100 % dopravy odpadu. |
V nově doplněné části o rizicích při možných nehodách se mj. uvádí:
Případné havárie v zařízení ZEVO Vsetín [sic] jsou lokálního rázu. V případě nouzového odstavení technologického zařízení v režimu dojetí je třeba uvažovat emisi nevyčištěných nebo jen částečně vyčištěných kouřových plynů do atmosféry po nezbytnou dobu k odstávce zařízení (max. 2 hodiny).
Co se týká nespalitelného a nespáleného odpadu, autor dokumentace v komentářích k loňským vyjádřením mj. poznamenává:
Vyřazené nespalitelné odpady budou tvořit cca 620 t/rok. […] Škvára ze zařízení nebude nebezpečným odpadem, což bude také vyloučeno postupem dle § 76 zákona o odpadech. Popílek z tkaninového filtru bude klasifikován jako nebezpečný odpad. Vznikat bude max. 7 750 t/rok škváry a 1550 t/rok popílku.
[…] Nebezpečný odpad v podobě popílku bude převezen v uzavřené cisterně a jako takový likvidován, např. v odpadovém centru Bytíz. Škvára […] bude v kontejneru převezena a buď využita jako výplňový stavební materiál a nebo jako odpad skládkována v odpadovém centru Bytíz.
Ohledně svozové oblasti je v aktuální dokumentaci uvedeno:
Záměr neuvažuje svážet odpad pouze z města Příbram. Uvažuje se se svozem odpadu minimálně z SO ORP Příbram, který ročně vyprodukuje cca 35 000 t odpadu zpracovatelného v ZEVO. Zároveň je komunikováno s obcemi v o něco větší šíři než je SO ORP Příbram. Záměr je dle informací investora budován naopak konzervativně a menší než je aktuální kapacita okolních obcí. Zároveň má provozovatel podepsané memorandum o svozu odpadu s dobrovolným svazkem obcí ORP Příbram.
Změny emisí jsou popsány v dokumentech „Hodnocení vlivu znečišťujících látek na veřejné zdraví“ (HIA) „Rozptylová studie“ (RS).
V Hodnocení vlivu se mj. konstatuje následující:
[…] v případě prevalence bronchitis u dětí [stávající stav] se jedná celkem o 1350 dní s příznaky (pro celou část dětské populace ve věku 6 až 12 let), na jedno dítě pak průměrně 4 dny s příznaky za rok. Po zprovoznění záměru dochází k nárůstu na 1355 až 1458 dnů s příznaky v rámci celé hodnocené části dětské populace, tj. na jedno dítě také průměrně 4 dny s příznaky za rok. U incidence astmatických symptomů u astmatických dětí ve věku 5 až 19 let lze po zprovoznění záměru očekávat navýšení ze 46 dny s příznaky na 46 až 50 dnů s příznaky za rok.
V případě bronchitidy u dětí se tedy jedná o odhadovaný nárůst rizika výskytu (pro celou část dotčené populace) o až 8 procent.
Např. ohledně koncentrace těžkých kovů má být situace následující:
Podobná situace je např. i u emisí NO2 a SO2 – výsledné hodnoty jsou v limitech; na druhou stranu v procentuálním vyjádření se jedná o nezanedbatelný rozdíl.
K oběma tabulkám výše je ovšem nutno poznamenat, že letošní údaje (2024) o imisním příspěvku spalovny se liší oproti údajům loňským (2023), přičemž mnohdy se jedná o změny k horšímu. Této nesrovnalosti se ještě budeme věnovat v následující části článku.
Součástí dokumentace je také rozptylová studie a hluková studie. Rozptylová studie zahrnuje obsáhlé tabulky č. 11 a 12, z nichž ovšem není patrný konkrétní „příspěvek“ u jednotlivých látek. Tyto informace si musí čtenář dohledat jinde, v dokumentu Hodnocení vlivu znečišťujících látek.
Hluková studie v souvislosti s dopravní obslužností konstatuje, že mobilní zdroje hluku budou podlimitním zdrojem hluku. Zároveň ovšem studie uvádí pouze příspěvek záměru, nikoli stávající hluk ani výsledný hluk (součet stávajícího hluku a nového příspěvku).
Nesrovnalosti a nejasnosti (komentář)
Investor, resp. autor dokumentace k záměru, v upravené dokumentaci objasnil určité záležitosti. Na druhou stranu řada jiných otazníků přetrvává.
V některých případech je věc o to zvláštnější, že autor dokumentace nereflektoval konkrétní připomínky a nadále poukazuje na hodnoty, které nejsou v konkrétním případě příbramské teplárny a spalovny relevantní.
Jedná se například o porovnání emisí CO2 při spalování různých materiálů. Teplárna v současnosti spaluje štěpku (záložním palivem je zemní plyn). V dokumentaci je přitom uvedeno srovnání s hnědým a černým uhlím.
Srovnání se štěpkou (biomasou) hraje roli proto, protože štěpka má dle dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, na který se odvolává záměr, emisní faktor oxidu uhličitého o hodnotě 0.
Autor dokumentace věc okomentoval takto:
V případě emisí CO2 se jedná pouze o nepovinné ilustrativní srovnání. Toto je provedeno oproti spalování uhlí, což je ten nejnepříznivější případ.
Nemělo by se ale srovnání týkat reálné, současné situace? Nikoli nejnepříznivějšího případu, vůči kterému vyjde spalování odpadu (logicky) lépe?
Další nejasnost se týká výše zmíněné nemocnosti nebo koncentrace těžkých kovů.
Například odhadovaný příspěvek záměru k prevalenci bronchitis u dětí ve věku 6 až 12 let (celá věková skupina, ne každé dítě jednotlivě) se v nové verzi dokumentace zvýšil z loňských 5 až 41 dnů na aktuálně odhadovaných 5 až 108 dnů.
Jakkoli může samotná míra výskytu působit i nadále zanedbatelně, tato výrazná změna v rozptylu hodnot (rozdíl na horní hranici cca 165 %) není v dokumentaci nijak zdůvodněna.
Podobně došlo ke zvýšení horní hranice příspěvků u koncentrace těžkých kovů.
Určitý nedostatek je patrný také např. v hlukové studii. „Jedná se o vypočtené příspěvky,“ zmiňuje studie. Čtenář si tak nemůže učinit obrázek o tom, jaká bude hlučnost celková.
Jestliže např. příspěvek záměru (hlučnost dopravy) např. u domu č.p. 46 v Plzeňské ulici ve výšce 3 metry činí 47 decibelů, jaká je (má být) výsledná hodnota (stávající a nová doprava)? Nebo se jedná o chybu v zápisu a údaj ve skutečnosti představuje výslednou hlučnost?
Někde si dokumentace výslovně protiřečí. V úvodních informacích o záměru uvádí: „Svoz odpadů do předmětného zařízení je uvažován převážně v rámci území města Příbram.“
V reakci na vyjádření (připomínky) je ovšem zároveň uvedeno:
Uvažuje se se svozem odpadu minimálně z SO [Svazek obcí] ORP Příbram, který ročně vyprodukuje cca 35 000 t odpadu zpracovatelného v ZEVO. Zároveň je komunikováno s obcemi v o něco větší šíři než je SO ORP Příbram.
Připomeňme, že „odpadová produkce“ samotného města Příbram činí „pouze“ zhruba 8 000 tun ročně. Pokud se uvažuje se spalováním až cca 35 000 tun odpadu ročně, je zřejmé, že svoz „převážně v rámci území města“ není reálný.
Že bude svoz probíhat i z jiných lokalit, to může být samo o sobě v pořádku – neměl by ale oznamovatel předkládat informace, které jsou vzájemně v souladu?
V dokumentaci se také uvádí, že motivací projektu je mimo jiné „[…] dlouhodobá
stabilizace cen a poplatků za odpady pro občany a dále stabilní produkce tepla a stabilizace cen za teplo pro odběratele.“
Této části se týkala jedna z připomínek veřejnosti, v tom smyslu, že oznamovatel by měl „podrobněji popsat zvažované cenově-stabilizační scénáře […] a předpokládané přínosy pro obyvatele – jak v oblasti likvidace odpadů, tak v oblasti produkce tepla a teplé užitkové vody.“
K tomu autor dokumentace sdělil:
Připomínkující subjekt zde vlastně požaduje zpracování studie nakládání s odpady v regionu, což zcela přesahuje možnosti dokumentace EIA pro tento konkrétní záměr. Takovouto studii by musel zadat investor typu města nebo kraje […].
Tato reakce nevyznívá dle našeho názoru příliš přesvědčivě.
Je to sám oznamovatel (Energo Příbram), kdo v dokumentaci EIA výslovně zmiňuje stabilizaci cen.
Jestliže oznamovatel tento aspekt do dokumentace začlenil (bez odkazu na městskou či krajskou studii), domníváme se, že by měl své cenové představy či projekce konkretizovat. V opačném případě se jedná pouze o obecnou proklamaci bez možnosti jakéhokoli ověření (splnění dílčího účelu záměru) v budoucnu.
Právě společnost Energo Příbram je tím investorem, který by měl (na základě případné součinnosti s městem) sdělit možné výhody záměru pro občany. A to i s přihlédnutím k tomu, že dopady provozu spalovny se budou asi nejvíce týkat obvodů Březové Hory a Příbram I, kde přitom zároveň řada odběratelů teplo z teplárny nevyužívá (resp. ani nemůže využívat).
Pozastavit se lze také např. nad tím, že oznamovatel (Energo Příbram) byl krajským Odborem životního prostředí a zemědělství upozorněn na chybné informace v dokumentu se závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT). V dokumentu byl zdroj znečištění uváděn jako stávající, ovšem dle vyjádření odboru se jedná o zdroj nový. Toto upozornění vzal oznamovatel na vědomí – ale dokument BAT zůstal beze změny.
Rovněž skutečnost, že v dřívější verzi dokumentace byla na jednom místě např. zmíněna lakovna nebo že nyní je na str. 102 uvedeno „ZEVO Vsetín“, může vést k otázkám, nakolik precizní jsou ostatní informace v dokumentaci.
Je ve vlastním zájmu oznamovatele předkládat dostatečné, přesné a relevantní údaje, aby si občané mohli učinit o záměru a jeho dopadech co nejlepší obrázek.
Nikoli předkládat v některých částech dokumentace údaje pouze některé, které jako kdyby měly podpořit dojem, že spalovna má z hlediska ekologie představovat příznivou změnu (viz např. zavádějící porovnání emisí CO2).
Ani údaje, které se v jednotlivých verzích dokumentace mění k horšímu, aniž by taková změna byla objasněna (viz např. ukazatele nemocnosti).
Několik poznámek závěrem
Velkým otazníkem – který ovšem není podstatou samotného posuzování EIA – je skutečnost, že již existující a schválený počet spaloven v ČR by měl postačovat ke spálení veškerého (budoucího) odpadu. Podrobněji viz např. externí článek „Ministerstvo nehlídá výstavbu spaloven, nebude co recyklovat“.
Nemůže být příliš hustá síť spaloven zbytečnou konkurencí pro rozsáhlejší třídění odpadů, případně zbytečnou ekologickou zátěží ve srovnání s recyklací?
Za zmínku rovněž stojí, že společnost Energo Příbram ani město Příbram záměr iniciativně příliš nekomentují. (Zatímco město alespoň reaguje na příležitostné dotazy, Energo Příbram dosud nevydalo žádnou tiskovou zprávu).
Situace se tak za uplynulý rok příliš nezměnila. Zejména v případě firmy Energo Příbram může být mlčení trochu překvapivé, neboť například výše zmíněným nástinem cenových scénářů by případně mohla podpořit podporu veřejnosti vůči záměru.
Příbramský starosta J. Konvalinka (ANO) ke spalovně při tiskové konferenci dne 22. května 2024 mj. sdělil:
My dlouhodobě tento záměr vítáme a jsme rádi, že máme tu příležitost tady takové zařízení mít, protože je to pro nás do budoucna úžasný, ideální způsob, jak likvidovat odpad, který už dál nebude moci být ukládán na skládce. To, co nám aktuálně vadí na tom, co je předkládáno, tak je to dopravní zatížení. V tomto smyslu se i budeme vyjadřovat.
K nakládání s odpady doplňme, že v roce 2035 bude možno odvážet na skládky nanejvýš 10 % odpadů. Zároveň bude minimálně 75 % nutno recyklovat. Zbývající část (25 %) zřejmě budou „mít na starosti“ primárně spalovny. Nic ovšem nebrání tomu, aby se i nezanedbatelná část z oněch 25 % odpadů recyklovala.
V dokumentaci k záměru se uvádí:
„V rámci provozu ZEVO není uvažována sekundární separace recyklovatelných odpadů.“
V této souvislosti se v recenzovaném článku Spalovny odpadu – odpad jako palivo na webu TZB-info výstižně píše:
Provozování spalovny odpadů s sebou nese ještě jedno velké riziko, a tím je snížení množství tříděného odpadu pro recyklaci. Je třeba si uvědomit, že separací je odpad ochuzován o složky s nejvyšší výhřevností (PET, igelit, papír) či hořlavé složky vůbec (bioodpad). Navíc, čím více má provozovatel odpadu, tím více tepla či elektřiny vyrobí (a tím více prodá), a to jej nikterak nemotivuje k provozování třídicí linky a další separaci odpadů.
Z ekologického hlediska je tedy třeba, aby byly spalovny stavěny nikoli jako samostatné teplárny využívající odpad jako palivo, ale aby byly součástí integrovaného zařízení, které odpady především třídí pro jejich další využití a kde je spálení pouze jedna z alternativ, nikoli s nejvyšší prioritou.
To, že firmě Energo Příbram jde jakožto podnikatelskému subjektu o komerční zájem (a že co největší míra recyklace tak nemusí být v jejím zájmu), je v pořádku.
Otázkou zůstává, jakou roli, případně protiváhu tomuto komerčnímu zájmu, chce (bude) hrát město Příbram.
Je z pohledu vedení města přijatelné spalovat také odpad, který by bylo možno třídit? Nebo bude (bez ohledu na případnou budoucí existenci spalovny) usilovat o maximální recyklaci odpadů?
Veřejnost a dotčené samosprávné celky mohou předkládat Krajskému úřadu Středočeského kraje vyjádření k doplněné dokumentaci do pondělí 3. června 2024.
Tomáš Mosler, Příbramský bublifuk
